Síla dobrovolníků a alternativních technologií
Zdravím vás u dalšího newsletteru. V dnešním vydání naleznete:
- Důvody, proč to má novinařina těžké v regionech. Možná se zpočátku neobejde bez grantů a dotací.
- Hranice Evropy. Co si myslím o novém filmu Apoleny Rychlíkové?
- Boj o svobodu začíná i volbou správného prohlížeče. Hledejme alternativy k zavedeným službám a softwaru.
Nakouknutí do informační pouště
V rámci Jednoho světa jsem vyjel do Vsetína a měl jsem tam přednášku o své novinářské práci. Původně pravidelné pořádání festivalu zabila pandemie koronaviru a znovu festival rozjet se podařilo až teď, i když s menší účastí, než na kterou byli ve Vsetíně roky před tím zvyklí. Tyhle výjezdy do regionů k aktivním lidem jsou pro mě strašně důležité, protože člověk na chvíli vypadne z pražské bubliny a uvědomí si, jak náročné může být pořádat podobné akce na maloměstě u slovenských hranic. Náklady na podobný festival, kam zvete hosty (často z Prahy a Brna), mohou být třeba i 50 tisíc korun a prodeje lístků je rozhodně nepokryjí. Nebýt projekcí ve školách a drobných darů od místních firem, nejspíš by pořadatelé museli festival z větší části dotovat.
Měl jsem příležitost si s nimi popovídat i o novinařině v kraji, protože Vsetín patří do takzvané informační pouště. Jedny noviny vydává přímo radnice, kde nyní vládne politik Jiří Čunek (KDU-ČSL) proslulý svou tvrdou politikou proti romské menšině, a dalším plátkem je něco, co se nazývá Jalovec. Jeho titulky jsou tak ulítlé, že občas jako virál prolétnou českým internetem.
Místní mi vyprávěli, že kvůli absenci novinářů se málo píše o místních politických klanech, které jsou schopny vládnout nerušeně i mnoho volebních období po sobě. Všichni se shodnou, že by nějaký mediální dohled nad mocnými mohl zachránit hodně zpronevěřených peněz, ale přesto pochybují, že by se nezávislé médium ve městě dokázalo uživit. Když jsem namítal, že stačí, aby se skládalo malými částkami několik stovek lidí, přišlo jim nepravděpodobné, že by se tolik lidí našlo. Tenhle model financování by tedy v regionu nejspíše nepochodil. Stejně tak inzerce či přímý sponzoring od místních firem. O něco podobného se kdysi pokoušely Liberecké zprávy, které ale bohužel v roce 2019 finančně neuspěly, i když měly na regionální médium velmi kvalitní obsah.
Je tedy skutečně údělem regionální novinařiny žít převážně z grantů? Zatím to nejspíše tak vypadá. Poslední dobou se rozběhlo hodně dotačních programů, které cílí primárně na regiony. Vypisuje je Nadační fond nezávislé žurnalistiky, ale najdeme je i na půdě EU (https://journalismfund.eu/). Ten podpořil zhruba 1800 projektů a rozdělil přes 16 milionů euro.
Díky tomu vznikl například projekt Okraj.cz. Ten dělají mí kolegové a kamarádi, kteří se z Prahy vrátili zase do Ostravy. Ve větší metropoli, jakou je Ostrava, mají naštěstí větší šanci uspět i po ekonomické stránce. U Vsetína s 27 tisíci obyvateli to bude problém a nejspíše by se musel zahrnout širší region.
Simona Janíková
Chápu, že by média ideálně neměla fungovat jen přes dotace, u regionů ale moc jinou cestu nevidím, pokud by se neaktivizovali různí bohatí mecenáši. Pokud by ale byli z onoho kraje, mohlo by se malé médium velmi rychle dostat do nepříjemného střetu zájmů. S trochou nadsázky by se mi líbila iniciativa „podpoř novinařinu v sousedním kraji“. Je to takový čínský model, kdy média v Číně mají problémy psát o své provincii, ale mohou se věnovat problémům té vedlejší, aniž by na ně úřady měly tolik pák.
Další důvod, proč se novinařinu v krajích nejspíše nepodaří nakopnout bez dotací či andělských donorů, je i smutný fakt, že lidé na těchto místech už mohli zapomenout, jaké benefity jim může kvalitní krajské médium přinášet. Novinářská mise se tam tak musí začít vysvětlovat poněkud od začátku a uspět dobře zpracovanými kauzami. Lidé podobně jako u politiky musí pocítit tu pozitivní změnu a to si žádá talentované a schopné novináře. Tím se zase dostáváme obloukem k penězům a šancím nalákat takové lidi zpět do regionu. Je to trochu neřešitelný problém. Pomáhá mu alespoň liberalizace mediálního prostoru, protože alespoň aktivní občané mohou tržně udržovat předstupeň tradičního média. Někdo může pár hodin týdně věnovat newsletteru a dalším formátům. Na pár zaplacených hodin práce už by se těch pár lidí složit mohlo. Pokud vás zajímá pozitivní příklad nějakého regionálního projektu, tak mohu doporučit ohlasy.info z Boskovic (12 tisíc obyvatel). Tam místní parta kromě médií udržuje i poměrně živé fórum pro občany.
Každopádně děkuji Vsetínu za pozvání! Bylo to moc fajn a jsem rád, že jsem si připomněl, jak to mají aktivní lidé v regionech někdy těžké.
Hranice Evropy
V sobotu jsem se zúčastnil premiéry nového dokumentu Apoleny Rychlíkové jménem Hranice Evropy. Novinářka Saša Uhlová tentokrát vyjela zkoumat svět levné práce a špatných pracovních podmínek za hranice a poukazuje na řadu hodně komplexních problémů. Tady je pár mých postřehů:
- Nejbolestivější bylo sledovat třetí část dokumentu, kdy se Saša jako terénní pracovnice starala o staré lidi. Tyhle služby jsou podfinancované všude a zaděláváme si tím jako společnost na obrovský problém vzhledem k rychlosti stárnutí populace a čím dál přísnější migrační politice. Je dost riskantní spoléhat na Elona Muska a jeho roboty či AI, že se o nás budou ve stáří starat a dělat nám společnost. Lidský kontakt nejspíše bude dlouho nenahraditelný i po psychické stránce. Pokud se nic nezmění, bojím se, že obrázek opuštěných starých lidí, kterým jde někdo na dvě hodiny uklidit a uvařit, je i naším osudem.
- Pokud nedojde k reformě v tomto odvětví, tak se musí začít otevřeně mluvit i o tom, že kromě střádání na důchod musíme mít polštář i pro placení kvalitnějších sociálních služeb. Tam jsou zatím překážky i právní, kdy řada lidí platí asistenty načerno, protože jim třeba nevyhovují podmínky agentur.
- Další výzvou bude dostávat sociální služby mimo velká města, kde dochází k nejmarkantnějšímu stárnutí obyvatel.
- Dokument je jiný žánr než analytický text. Dost by mě ale zajímalo, kam se poděly peníze, které ty firmy ušetřily na migrantech s minimální mzdou a pracovním vybavení, jež si pracovníci museli kupovat sami. V případě farmy mám temné tušení, že tlak na levné potraviny v supermarketech vede právě k těmto děsným pracovním podmínkám, které dokument zachytil, a systém může být od A po Z nastavený špatně. Přehlížení toho, že se nedodržuje zákoník práce, může pak být snaha tenhle neudržitelný systém zachránit. Když se podíváme do Česka, často se skloňují špatné pracovní podmínky v Agrofertu. Hospodářské výsledky jednoznačně ukazují, že tahle firma má prostor pro zlepšení. Zisk za rok 2022 činil 13 miliard korun a jednalo se o rekord i přes vysoké ceny energií a inflaci.
- Na film si zajděte, pokud jste levičáci, pravičáci, konzervy i progresivisté. Je to natočené střízlivě a bez ideologie. Jedná se především o faktický popis toho, jak špatně placená práce může vypadat. Téma je to důležité napříč politickým spektrem. Zvláště to starání o seniory.
- Opět jde o skvělý novinářský počin. V ČR není moc novinářů a novinářek, kteří by se naplno a na vlastní kůži ponořili do tak náročné reportáže jako Saša Uhlová.