Média

Sebepoškozování Deníku N

Jakub Zelenka

13. bře 2023 • 14 min read

Vítám vás u pravidelného pondělního newsletteru Mimo agendu. Jako vždy začneme přehledem zajímavých informací, které vám možná unikly. Jsou to takové tweety, co jsem nezveřejnil. V placené části je komentář ke kauze Deníku N se smazaným rozhovorem. Bohužel ilustruje vztah média k levicovému spektru a zrazuje heslo média: Rozumět lépe světu.

Opět připomínám, že je možné na newsletter odpovědět. Můžete mi poslat zpětnou vazbu či tipy na témata a rozhovory. Také budu rád za jakékoliv sdílení newsletteru. Nechci být v newsfeedu Seznamu a spoléhat se v distribuci na technologické giganty. To je pro mě nezávislost.

Šedá zóna v kampaních

Minulý týden jsem v článcích pro E15 řešil, jak moc zasáhli do voleb influenceři a zda by se to mělo zohledňovat v rozpočtech na kampaně. Týmy Danuše Nerudové i Petra Pavla s touto pomocí počítaly a na práci s influencery měly speciální marketéry. Dostáváme se do šedé zóny moderních kampaní, kdy lidé se stovkami tisíc sledujících začnou pár dní před konečnou volbou sdílet videa s politiky. Taková aktivita může mít větší zásah než titulní strana tradičních novin.

Tým Petra Pavla například jen pár dní před druhým kolem voleb uspořádal setkání v hospodě s influencery. Výsledek se dostavil vzápětí. Lidé se silnými účty na sociálních sítích z akce sdíleli stories a další příspěvky. Máme tu tak například technologické influencery, kteří vedle fotek aut, mobilů a notebooků náhle mají osamocené video, ve kterém si podávají ruku s Petrem Pavlem. Moc to do portfolia nesedí, že? Zajímavé je to zvláště v kontrastu s tím, že když časopis Vogue podpořil na Instagramu Nerudovou, dopustil se podle úřadů přestupku.

Jak ale správně poznamenala akademička Marie Heřmanová, nejde jen o to, kde leží hranice, kterou lze vyhodnotit jako kampaň, ale musíme myslet i na ochranu samotných influencerů. Ti zkrátka nemají jistotu ani přesné informace o tom, kdy úřady mohou vyhodnotit jejich aktivitu jako porušení pravidel. Stejné matoucí je to i u obsahu, který by klidně mohl sloužit jako novinářský výstup.

Jako novinář mám ze své pozice v zákonech jasně definovanou ochranu i povinnosti. Mohu například před policií a soudem zatajit zdroj, abych ho ochránil. Do takové situace se může dnes snadno dostat i youtuber, kterému se ozve whistleblower. Zákony jasně neoznačují, kdo je, a kdo není novinář, spor by se tedy mohl vést na této rovině. Proč tomu ale nepředejít obměnou zákona, která bude počítat i s novými a důležitými elementy, na které ve veřejné komunikaci narážíme ve stále větší míře?

Díky sociálním sítím je dnes veřejný prostor Divokým západem a my se v této nové realitě stále učíme žít. Média už dávno nemají monopol na šíření informací. Řada lidí se k důležitým zprávám dostane přes svého influencera, který článek novináře přečte na svém streamu a ještě ho zarámuje názorem. Tohle se už nezmění. Spíše tenhle trend bude sílit.

Nyní se v EU tvoří nařízení, které má omezit politickou reklamu. Současná podoba by ale mohla znamenat i omezení svobody slova. Influenceři by například mohli být velmi limitováni v možnosti vytvářet před volbami politický obsah. Publikovat video tohoto typu na YouTube by podle aktuálního návrhu bylo stále možné, ale takové video by se nikdy nemuselo dostat do trendů a sociální sítě by ho neměly skrze své algoritmy tlačit divákům. Jinými slovy by nebylo ani moc atraktivní takový obsah tvořit, neboť virální dosah může za největší počet zhlédnutí.

Na druhé straně se počítá i s tím, že by se chystané nařízení nedotklo tradičních médií, protože obsah prošel redakčními postupy. A tady se dostáváme na tu hranici nového a starého světa. Takový Kovy, který problematiku moc dobře zpracoval, informoval o novém nařízení EU mnohem odborněji, než to dokáže řada tradičních redakcí. (Navíc to udělal zábavně.)

Youtubeři a podcasteři už mají za sebou běžně celé týmy spolupracovníků a vytvořili si prostor, v němž mohou vytvářet lepší a hodnotnější výstupy než tradiční média. Někteří také dokázali, že umí pracovat s fakty a novými formáty. Zaslouží si tedy ochranu od úřadů i větší respekt od novinářů. Nejde o to, jestli přežije forma jako noviny či zpravodajské servery, ale jestli přežijí novinářské postupy, transparentnost a etika.

Třecí plocha je často u financování, kdy influencer naváže spolupráci s nějakou firmou či institucí. Já jako novinář s těmito nabídkami nepřijdu vůbec do kontaktu, protože to za mě řeší marketingové oddělení. V ideálním světě by tak na mě neměl doléhat tlak ekonomické cenzury, pokud bych psal o firmě, která má u média důležitou inzerci, nějak špatně.

Psal jsem pro E15

Telegraficky:

Prezident Petr Pavel poprvé oficiálně přiznal, že byl před rokem 1989 příslušníkem vojenské rozvědky. Během kampaně o této skutečnosti vedl spor s historikem Petrem Blažkem. Informace se nyní korektně objevila v životopise na stránkách Pražského hradu.
Stále více lidí doceňuje reportážní činnost Martina Bartkovského z Reflexu. Ten o různých akcích informuje v twitterových vláknech a docela obstojně se tento formát podařilo přenést i na web Reflexu. Reportáže v posledních letech hodně skomíraly, zdá se, že tohle je trochu nakoplo.
Když už jsme u reportáží, daří se i Voxpotu. Se zájmem sleduji, jak často je schopen posílat své novináře do zahraničí přímo na místo dění. Teď například vyrazili do Gruzie. Rozpracované jsou ale i dlouhodobější projekty. V Británii třeba nyní zkoumají, kam se poděl rave.
Petr Pavel zahájil po svém zvolení akci motorkářů, kterou pořádal podnikatel a politik Pavel Sehnal. Zájem o akci byl od Pavla jistě autentický. Je vášnivým motorkářem. Se zvolením bude muset on i jeho tým stále častěji řešit, jestli je vhodné se podobných komerčních akcí účastnit. Jako prezident k nim přitahuje velkou pozornost. U Zemana se kritizovalo, že prezidentský úřad využívá k tomu, aby pomohl soukromému byznysu. Éra Zemana skončila, proto je zajímavé se nad novou definicí podobných hranic zamyslet.