O Číně musíme mluvit komplexněji
Zdravím vás u dalšího newsletteru. Vychází až dnes po svátcích. Snad mi to odpustíte, ale přišlo mi nesmyslné publikovat něco o Velikonocích v pondělí a v úterý mohli být někteří čtenáři po oslavách lehce unaveni.
- Když byznys supluje práci novinářů
- Švarc v médiích není jen o penězích
Když byznys supluje práci novinářů
Začnu jedním doporučením. Zamiloval jsem si podcast Růžička a Vořechovský, neboť se tam objevují přesně ty informace, které mi v debatě o česko-čínských vztazích chyběly. Bez snahy probírat tohle téma ideologicky servíruje dvojice posluchačům jen prostá čísla a grafy, které vytváří celistvější obrázek o tom, jak je svět propojený a jak funguje globální byznys. Včetně kooperace Číny a Tchaj-wanu, jehož složitý příběh je někdy v tuzemských médiích redukován pouze na boj mezi dobrem a zlem. Tchaj-wan je pak líčený jako takové Minas Tirith na dohled hranicím Mordoru.
Někdy je příběh Tchaj-wanu a Číny tak zploštělý, že po poslechu zmíněného podcastu mi jeden kolega s překvapením řekl, že netušil, že Tchaj-wan vůbec dělá byznys s Čínou a na nepřátelské pevnině tolik investuje. V tomto kontextu někdy velkolepé plány některých politiků dělat byznys pouze s Tchaj-wanem, a ne Čínou, působí lehce naivně aa nereflektují celou skutečnost.
Nicméně to není překvapivé, protože debata o složitých věcech se v tuzemsku často zvrhne do soubojů dvou extrémů bez globálního nadhledu.
Aby nedošlo k mýlce. Nemám iluzi o podstatě čínského režimu, ale debatu o této supervelmoci mám raději komplexnější, než když se redukuje jen na fráze o havlovské diplomacii. Je důležité mluvit o rizicích závislosti na dodavatelských řetězcích a o tom, že jsou v Číně pro Evropana naprosto nepřijatelné koncentráky. Těžko se ale velmoci jako Čína vzdoruje, když vůbec nechápeme, jak funguje ekonomicky a jak se v příštích letech bude proměňovat. Pochopit čínský ekonomický zázrak a jeho temné dopady na vnitřní ekonomiku země je zásadní.
Díky podcastu Růžička a Vořechovský to, co člověk mohl číst především v titulech jako Financial Times, proniká i do Česka a v našem národním jazyce. Je trochu ostuda, že tyhle informace do mainstreamu populární formou dostávají lidé z byznysového prostředí, a ne novináři, kteří se poněkud zarytě soustředí téměř výhradně na linku lidských práv. To ale není dostačující ani pro české publikum, a tak tohle vakuum musel někdo vyplnit. Navíc někdo s hlubokou znalostí problematiky.
Pamatuji si na dobu, kdy PPF otřásl skandál skryté kampaně ve prospěch rudé Číny (jak zněl titulek). Firma se tehdy snažila podle svých slov vytvořit střední racionální diskuzi, aby se do sebe nepouštěly ony extrémy. Udělala to ale naprosto nešikovně a kontraproduktivně, protože skrytě sponzorovala například médium Sinoskop, jež mělo „vyvažovat“ sinology ze skupiny Sinopsis. Byla jen otázka času, kdy společnost citlivá na manipulace něco podobného odhalí a PPF se to šeredně reputačně vrátí.
Teď paradoxně zaměstnanec PPF Růžička dělá pro onen cíl více než ona předešlá skrytá kampaň, a to jen skrze na koleni spíchnutý podcast. Vlastně to ukazuje, že stačilo pár let, aby se mediální prostor zásadně proměnil, a byznys dokáže být transparentně svým vlastním advokátem, aniž by musel napodobovat svět novinářů či tlačit do tradičních médií své koně. Tohoto faktu si musíme jako novináři všímat, protože sítě jako X s takovým byznysmodelem přímo počítají a postupně dodávají nástroje pro monetizaci a lepší distribuci takového obsahu. Na opačné straně velmi silně upozaďují média a jejich snahu dostat publikum např. z X na vlastní weby.
Možná tenhle příspěvek pár lidí naštve, ale já jsem rád, že si mohu poslechnout kvalitně zpracované informace a případně je sám skrze hledání argumentů rozporovat třeba tady na Mimo agendě. Publikum často není tak hloupé, aby nevědělo, že Čína je náš geopolitický soupeř a brutálně se tam porušují lidská práva. Rozhodně není nutné to jako disclaimer opakovat pokaždé, když se řekne Peking. Kluci v podcastu na těchto tanečcích nebazírují a jdou rovnou k věci, což přesně trefuje i mě – člověka spadajícího do jejich primární cílovky. Odbýt si disclaimer o lidských právech by ani nešlo, protože podcast drží stopáž co nejníže.
Nejsem, nikdy jsem nebyl a nikdy nebudu obdivovatelem, ani nikdy nebudu obhajovat čínskou hospodářskou politiku a už vůbec ne tamní odporný režim.
— 特热邦的兽 Beast_von_Wittingau🇮🇱 (@kweenolog) November 22, 2023
Zároveň ale nejsem fanatik, který pro všechna negativa nevnímá nic jiného. A také se snažím pokaždé neopomenout říct, že ta pozitiva…
U poslechu je někdy potřeba dát bacha, aby se menší a důležité příběhy neztrácely v globálních datech. Například čísla Irska vypadají opravdu fenomenálně, ale když se na zemi koukneme pod lupou, vidíme i dost problémů, třeba ceny nemovitostí a bohatnutí jen určité části obyvatelstva. Jinými slovy, když otevřete skrze výrazné daňové úlevy dveře velkým technologickým firmám, můžete nejen podkopat jednotu EU ve společném vyjednávání proti těmto gigantům, ale vytváříte také početnou skupinu pracovníků pro tyto korporace, kteří musí v Dublinu někde bydlet a uspokojovat své potřeby a jejichž platy se vymykají tomu, co má běžný Ir. To vede ke pnutí v tamní společnosti. Existuje pro to i hezký termín „leprechaun economics“. Je podle mě nutné někdy dodávat, čím byl strmý růst vykoupený a na jaké problémy zadělal. To samé platí třeba i o Jižní Koreji či Japonsku.
Přes to všechno je podcast Růžička a Vořechovský skvělý a doufám, že podobných projektů vznikne více. Veřejné debatě by trocha globálnějšího nadhledu pomohla. Pokud to nedokáží dělat politici a novináři, musí si to bohužel vzít na starost velký byznys i se všemi riziky, která to obnáší.