📬 Newsletter: Ideální novinář pro oligarchy + rozhovor s Půrem o Datarunu
Vítám vás u newsletteru Mimo agendu. V dnešním vydání najdete:
I. Komentář: Nejloajálnějším novinářem pro oligarchy je AI
II. Omezte barvy v Midjourney, budete mít zajímavější ilustrace
III. Rozhovor s Michalem Půrem: „Chci svého pravicového Daniela Prokopa.“
✨ Opět připomínám, že je možné na newsletter odpovědět! Můžete mi poslat zpětnou vazbu, či tipy na témata a rozhovory. 📩 Také budu rád za jakékoliv sdílení. 🔄 Newsletter Mimo agendu je financován pouze komunitou z předplatného. Pokud vás má práce baví, budu vděčný za vaši podporu. 🙏
I.
Loajální a levný AI novinář
Pamatujete ještě na tu obálku s Kim Kardashian, jak drží v ruce otevřené šampaňské a proud bublinkové tekutiny letí obloukem za ní do skleničky, kterou má umístěnou na svém pozadí? Tahle série fotek, kde mimo jiné zmíněná celebrita odhalila i výraznou část svých vnad, „zbořila v roce 2014 internet“. Podle odhadů si webovou stránku magazínu s touto sérií fotek zobrazilo 16 milionů uživatelů za pouhý týden. Méně známé u nás je, že tyto fotky vyšly v kulturním PAPER Magazínu sídlícím v New Yorku. Teď příběh slavného titulu nabral dost děsivý směr.
Vedení propustilo veškeré píšící autory. Reagovalo tím na pokles inzerce a špatnou finanční kondici média. Zkrátka chtějí maximálně ušetřit náklady. Šokující na tom všem je, že tohle propouštění nemá znamenat konec PAPER Magazínu a manažeři chtějí přijít se strategií, jak ve vydávání i nadále pokračovat. Jak ale nahradit zhruba tři desítky zaměstnanců, kteří za necelé dva měsíce skončí?
Velká vlna propouštění postihla před nedávnem i Buzzfeed a vydavatelství otevřeně mluví o tom, že část práce zastane AI. Začne třeba na populárních kvízech. Dá se ale očekávat, že AI bude čím dál více zasahovat i do dalšího obsahu. V případě PAPER Magazínu víme jen to, že se management pokusí provozovat časopis bez novinářů.
Raději to ještě pro vypíchnutí zlomového momentu zopakuji, protože ta věta zní na první pohled absurdně:Někdo se pokusí vydávat časopis, i když nemá zaměstnané píšící autory.
Jedná se o smutné vyvrcholení éry tápání, kdy se řada médií nekompetentností vedení a nízkým sebevědomím dostala do spirály smrti, ze které se jen těžko dá uniknout. Nejdříve vydavatelství začala dávat obsah zdarma na internet, aby pak zjistila, že lidé odvykli za články platit. Pak se situaci snažila napravit paywallem, ale zároveň byla tak zdecimována ekonomickými krizemi a předchozími špatnými rozhodnutími, že zkrátka neměla tolik sil vydávat obsah, za který by lidé byli ochotni platit. Hodně energie se věnovalo clickbaitovým titulkům, rychlým zprávám, které vydržely sotva pár hodin a pak skončily v propadlišti dějin.
Články začaly být tak jednoduché a špatné, že ve chvíli, kdy přišla umělá inteligence, i její velmi nedokonalé verze dokážou velkou část tohoto obsahu generovat bez lidské pomoci. Vysoká přidaná hodnota se zkrátka z řady médií vytratila a z redakcí se staly levné montovny, kam korporace v nejbližší době prostě koupí roboty a lidi nahradí.
Na sociálních sítích vidím různé marketéry a bručouny, kteří konec novinářů tak trochu oslavují. Aby ne, budou mít volnější pole působnosti. Stejně tak politici, kteří si mohou zaplatit nekonfliktní rozhovory či prostě budou tweetovat přímo pro své voliče, a to téměř bez jakékoliv konfrontace.
Problém nahrazení novinářů umělou inteligencí je ale pro společnost stejně nebezpečný jako nákup velkého vydavatelství oligarchou s politickými ambicemi. S lidmi je to z pohledu majitele médií náročné. Mají nějakou morálku, dokážou oponovat, mohou mít hodnoty, které nechtějí zradit, a podobně. Umělá inteligence může plnit jen to, co jí někdo přikáže, a to bez otázek. Chcete článek o tom, že budoucností jsou spalovací motory? Není problém. Však ony se nějaké argumenty najdou, když se ChatGPT zamyslí.
Vím, že existují zkratky o tom, že novináři jsou jen zaprodanci. Za svou kariéru jsem ale viděl hodně příběhů, kdy novinář následoval své svědomí a postavil se proti vedení a majiteli. V redakci bez autorů by zmizely i tyhle příběhy a stránky médií mohou ovládnout bez oponentury primární zájmy vydavatelů a inzerentů.
Čísla ukazují, že situace je v novinařině kritická. Propouští se víc, než tomu bylo na začátku pandemie.
Ještě bolestivější jsou příběhy za těmito čísly:
Tenhle měsíc noviny Los Angeles Times oznámily, že sníží počet zaměstnanců redakce o 13 procent, a to měsíc poté, co noviny oslavily zisk dvou Pulitzerových cen.
Společnost BuzzFeed zavřela svou zpravodajskou divizi, která získala Pulitzerovu cenu.
Insider na začátku tohoto roku snížil počet zaměstnanců o 10 %.
The Athletic v pondělí oznámil, že propouští zhruba 20 lidí (4 % svých novinářů).
Technologický zpravodajský web DotLA propustil všech sedm zaměstnanců redakce.
Los Angeles Times oznámil, že propustí 74 zaměstnanců redakce.
V Českém prostředí proběhla vlna propouštění například v Economii. Nedá se vyloučit, že se dotkne i dalších vydavatelství.
Nedávno vyšel skvělý sloupek v The New York Times o médiích a jejich publiku. Autorka Lydia Polgreen v něm blízkou budoucnost přirovnává k 30. létům 19. století, kdy skutečně hodnotné informace dostávala jen smetánka a lidé, kteří za ně velmi draze platili. Třeba v roce 1830 stály noviny v New Yorku šest centů, což odpovídá dnešním 2 dolarům (42 korunám). Jen pro srovnání, Hospodářské noviny nyní po skokovém zdražení o 5 korun stojí 35 Kč a patří mezi nejdražší české deníky na tuzemském trhu.
Dnes se možná mohou zdát informace volně dostupné a rozházené po celém internetu, ale ty skutečně exkluzivní a insiderovské se už začínají pomalu přesouvat do uzavřených newsletterů a za drahé paywally. Masy pak informačně stále častěji saturují sociální sítě a agregátory zpráv. V budoucnu se k tomu přidá AI, která pro ně dostupné a veřejné informace přežvýká.
Jinými slovy to je podobné, jako když přišel parní stroj. Najednou vyřešil celou řadu výrobních problémů a umožnil produkovat velké množství levného zboží pro mnohem více lidí. To samé se děje i s novinařinou. Místo sekání levných cviček se musí soustředit na designové tenisky s vysokou hodnotou. (Hlavně ne Yeezy.) Nic jiného už teď nemá moc smysl.
II.
Jak na zajímavé ilustrace pro články? Omezte v Midjourney barvy
Pro generování zajímavějších výsledků v Midjourney mi strašně pomohlo omezit barvy, s nimiž dovolím Midjourney při pracovat.
Můžeme toho v promptu (příkazu) docílit jen pár slovy:
Například:
prefer red and blue – preferuj jen červenou a modrou
Ukažme si to v příkladu:
Příkaz zní: /imagine/parking cars, prefer red and blue, --ar 16:9
Scéna vypadá víc zasněně, protože nepřirozeně nadužívá modrou a červenou a zároveň ji zvýrazňuje.
Můžeme třeba i přikázat, že Midjourney má používat jen určité barvy:
Například:
/imagine/parking cars, only red, blue, yellow, --ar 16:9
Zajímavé jsou i výsledky při použití specifických stylů.
Můžeme omezit barvy a například říct, že se má jednat o vystřihovánku. Příklad:
/imagine/ parking cars, only red and blue, style papercut --ar 16:9
Přeji hodně štěstí s experimentováním. Když dělám minimalistické ilustrace pro články, barvy omezím skoro vždy.
Napsal jsem pro E15
E15.cz
III.
Michal Půr: Chci svého pravicového Daniela Prokopa
Rozhovor s Michalem Půrem. Toho není pro čtenáře mého newsletteru nutné představovat.
V rozhovoru najdete:
Jak bude fungovat Půrův nový projekt Datarun?
Proč chce svého pravicového Daniela Prokopa? A co mu vadí na pravici a co obdivuje na levici?
Proč nejdou projekty jako Nový svět či Insider rozjet ve velkých vydavatelstvích
Proč chce, aby novinařina co nejrychleji padla?
A mnohem více...