Kauza Dominika Feriho: Bez zveřejnění v médiích to nešlo

Kauza bývalého poslance Dominika Feriho zintenzivnila debatu nejen o sexuálním násilí, ale i o tom, jak by v případě takto citlivých kauz měli postupovat novináři. Dal jsem proto dohromady své poznámky s možnými scénáři, proč některé rady novinářům v živelné diskuzi na sociálních sítích občas nedávaly smysl a šly i proti samotným principům novinařiny.

• Nejčastěji se objevovalo tvrzení, že kauza Dominika Feriho souvisela s volbami a měla poškodit koalici Spolu. Text totiž vyšel pět měsíců před konečným hlasováním.

Volby nesmí novináře ovlivnit v tom, kdy kauzu vydá. Představte si modelovou situaci, že redakci leží pět měsíců v šuplíku takto závažný text o vlivném politikovi a čekáme, až odvolí poslední člověk.

Nejen, že by voliči neměli všechny informace pro své volební rozhodnutí, ale takovým krokem bychom se jednoznačně postavili na stranu jedné ze stran. Podobné útoky na „načasování“ zažívali i kolegové z Investigace.cz, kteří také před volbami publikovali text o skrytém majetku Andreje Babiše (ANO). Ti dokonce neměli stoprocentní šanci ovlivnit datum vydání textu, protože se jednalo o mezinárodní spolupráci a na datu se museli shodnout novináři z desítek zemí po celém světě.

Nacházeli jsme se také v období, kdy se téměř každý rok konaly volby. Vždy se tak dá argumentovat, že něco bylo schválně zveřejněné těsně před volbami či těsně po volbách. Tento narativ jednoduše slouží k odvedení pozornosti od hlavní informace, že se poslanec měl dopustit sexuálního násilí na mnoha ženách.

Doteď kolem kauzy Dominika Feriho někteří lidé spekulují, že to byla předem připravená akce s cílem poškodit TOP 09, a nikdo jim to nikdy nevymluví. Loňské volby byly pro část společnosti citlivější záležitostí, neboť panovaly obavy, že kdyby vyhrál Andrej Babiš (ANO), bude Česká republika následovat příklad Polska a Maďarska. Rozloží se právní stát a utáhnou se šrouby demokracii i svobodě slova.

• Tím se dostáváme k dalšímu bodu, který občas zazníval. Měli jsme se prý místo Feriho spíše zaměřovat na nekalosti Hradu a Babiše, protože teď jde o všechno a tohle jsou nejdůležitější témata.

Novináři by měli psát o celém světě, a ne jen o jeho výseku. Část sil některých redakcí zaměřená na odhalování kauz Babiše i Hradu byla mnohem větší, než podíl zaměřený na jiné problémy, které Česko trápí. Je to logické. Pozornost médií směřuje vždy tam, kde se koncentruje moc, protože ji hlídají. Bohužel o řadě věcí kvůli těmto dvěma magnetům na kauzy a pozornost nevíme. Až po odchodu Babiše a Zemana možná začneme zjišťovat, co zůstalo pozornosti lidí dlouhé roky skryto.

Tyto kritické výroky v případu Feri čtu také tak, že podle některých lidí nebyl na podobnou kauzu vhodný čas, protože během voleb šlo o zachování demokracie.

Pojďme si onu situaci ale opět ukázat na praktickém příkladu. Představte si, že jdete po kauze a všechny střípky a důkazy dáte dohromady. Pak ale vše pošlete k ledu, neboť se to v danou chvíli nehodí vydat. Vzhledem k tomu, že sexuální násilí je velmi citlivý problém pro celou společnost, vyslal by tím novinář mimo jiné obětem signál, že teď na něčem podobném nezáleží a je potřeba jejich bolestivou zkušenost obětovat pro „ vyšší dobro“, což by bylo kruté a zvrácené.

Boj proti sexuálnímu násilí by takové “obětování“ poškodilo i tím, že kauzy Dominika Feriho a Jana Cimického ukazují, že se přeživším sexuálního násilí může dostat od společnosti alespoň nějaké zastání a média nachází cestu, jak příběhy zpracovávat citlivě.

Oběti sexuálního násilí totiž v těchto případech hodně riskují. Kauzy mohou mít dopad na jejich život i kariéru. Sekundární viktimizace, jak se jev odborně nazývá, je všudypřítomná a dochází k ní i při necitlivém psaní a práci s jazykem. Obraty jako “ženy politikovi zničily kariéru” přenáší vinu z agresora na přeživší. V první řadě sexuální predátor ničí životy obětem a jeho kariérní či společenský pád je toho důsledkem. Nelze vinit oběti za to, že se ozvaly či chtěly situaci řešit.

Situace je v Česku je momentálně taková, že na ženy, které o podobných zkušenostech promluví, je vyvíjen obrovský tlak. Ten umocňují sociální sítě, kde se k problematice může vyjádřit téměř každý bez znalosti zákulisí i problematiky.

Tohle neustálé zpochybňování je strašná psychická zátěž. V případě Feriho tahle neřízená diskuse před posunem k zahájení stíhání trvala devět měsíců a bohužel se během ní objevovalo neskutečně hodně dezinformací. Včetně těch, že ony ženy neexistují a celé jsme si to vymysleli. To by ale selhaly dvě redakce, které ručí za vydání a nechaly text přezkoumat i externí právní kanceláři, která ony důkazy potřebovala k analyzování situace.

• Věděli jste o tom celou dobu a nekonali, dokud nebyly volby. Jste spolupachatelé.

O tom, že Dominik Feri se chová nevybíravě k ženám, skutečně kolovaly informace delší dobu. Dostaly se i k pražským novinářům. Informaci se snažilo ověřit několik redakcí. Intenzivně se tomu věnovaly třeba Seznam Zprávy i týdeník Respekt.

O čemž koneckonců mluvil i sám šéfredaktor Respektu Erik Tabery v Interview ČT 24 a také osvětlil, proč se tehdy nepodařilo kauzu publikovat.

Zuzana Tvarůžková, moderátorka

Novinářka Apolena Rychlíková také mluví o tom, že ta svědectví se snažilo získat více redakcí, patřili jste také mezi ty redakce.

Erik Tabery, šéfredaktor Respekt

Ano. Patřili jsme také, my jsme o tom chtěli psát už před asi dvěma lety. Mluvili jsme s jednou z těch žen.

Tvarůžková

A na čem to nakonec selhalo?

Tabery

Ona nechtěla, nechtěla vůbec žádnou publikaci. Ona nechtěla být ani zmiňována jako anonymní zdroj nebo tak, z tohoto hlediska prostě vy nemáte potom šanci to publikovat.

Řada redakcí se podle mých informací soustředila na jeden konkrétní příběh, který kvůli ochraně zdroje nechci specifikovat. S Apolenou Rychlíkovou jsme místo toho zvolili spíš strategii, že popíšeme vzorec Feriho chování. Museli jsme tedy pátrat víc zeširoka a mluvit s lidmi z jeho okolí, což se ukázalo jako dobré rozhodnutí. Díky tomu jsme se dostali k jednotlivým příběhům a ty pak následně ověřovali.

Apolena i já jsme skutečně již dříve tušili, že se kolem Feriho mohou podobné příběhy vyskytovat, jako to tušily i další redakce. A věděli jsme, že se příběhy snažila popsat konkurence.

Většinou se ale do podobné kauzy ponoříte aktivně až ve chvíli, kdy se máte čeho chytnout. Do té doby se na to spíše příležitostně vyptáváte a snažíte se skládat nějakou mozaiku informací. V našem případě nastal zlom u studentského senátora, který se na Twitter podělil o zkušenost, že si mu na Feriho chování stěžovaly spolužačky. Tehdy jsme zkusili ověřit, zda to škola nějak řešila, a postupně se příběh začal rozplétat.

• Přejděme ke konspirační teorii, že za vše mohlo Rusko s cílem odvrátit pozornost od svých kauz v Česku. Tato teorie dosud visí třeba na Wikipedii pod heslem Dominik Feri a setkal jsem se s ní i v diskuzích.

Tvrzení o zapojení Ruska je pravděpodobně hodně vztažená k tomu, že ve stejný den jako kauza Feri vyšel i článek o ruském dluhu, na kterém se měl podílet Václav Klaus a Miloš Zeman. Nechme stranou, že text měl hodně problémů a postupem času došlo k jeho částečnému přepracování. O jeho přípravě konkurencí jsme neměli s Apolenou Rychlíkovou vůbec potuchy. Redakce si informace o tom, jaké velké kauzy připravují, vždy chrání, a když píšete vlastní článek, často nezbývá moc času na sondování, co dělá konkurence a s čím bude ráno otvírat den.

Spekulacím o ruském vměšování také nahrávalo, že v Česku bylo zhruba měsíc po kauze výbuchu ve Vrběticích, za který mohou ruští agenti.

Během našeho pátrání nic nenaznačovalo, že by kdokoliv ze zdrojů měl vazby na Ruskou federaci, a znali jsme identitu všech lidí, včetně těch, kteří diskuzi otevřeli na sociálních sítích. Samozřejmě jsme zjišťovali jejich pozadí a motivace. Nikdy jsme nepracovali s anonymními zdroji a ani jsme si to nemohli vzhledem k citlivosti kauzy a její důvěryhodnosti dovolit. Ženy v textu sice vystupovaly pod změněnými jmény, jednalo se ale o anonymizování kvůli ochraně zdrojů. To je velký rozdíl.

Pokud by Ruská federace plánovala odvést pozornost třeba od článku na Aktuálně.cz a nás zneužít, musela by nám nejen úspěšně podsunout téma tak, abychom si toho nevšimli, ale ještě vše vyměřit tak, aby text vyšel třeba přesně po vydání kauzy na Aktuálně.cz.

Nedovedu si představit, jak by toho chtěla cizí velmoc dosáhnout. Dlouho jsme v redakci A2larmu i Deníku N nevěděli, kdy text vyjde, a několikrát byl i odsunut, aby se doplnily různé nejasnosti. Článek jsme opakovaně nechali číst právníky, a jak dlouho jim to potrvá, bylo nemožné ovlivnit.

Během kauzy jsme mapovali i vztahy mezi jednotlivými oběťmi, abychom vyloučili koordinované “spiknutí” a manipulaci.

Jak už jsem psal výše, bavili jsme se s širokým okruhem lidí, a pokud by všichni tito lidé byli “uplaceni”, či dokonce ovládáni Ruskou federací, okolí Dominika Feriho by bylo prošpikované “agenty”. Otázkou samozřejmě také je, jestli by byl vzhledem k rozložení moci v zemi tak důležitý, aby do jeho okolí Kreml investoval tolik prostředků. Myslím, že ne.

• Místo článku, který zničí úspěšného člověka, jste měli předat informace na policii a počkat, až to vyšetří. Život mu novináři zničili bez soudu.

Tohle je jeden z nejčastějších argumentů u celého hnutí MeToo a vůbec u všech textů, které kdy upozornily na sexuální predátory. Kdyby novináři mohli psát jen o kauzách, které odsoudí soud, nemohla by existovat investigativní novinařina.

Případy sexuálních predátorů jsou citlivější v tom, že novináři objevují hranice a postupy, jak o tématu psát. Protože s ním v Česku moc zkušenost nebyla, museli jsme se podívat na postupy amerických kolegů. Tamní redakce mají nejen více prostředků, ale obecně i větší tradici a jejich postupy ovlivňují celý novinářský svět. Nehledě na to, že tamní standardy práce u nejprestižnějších deníků kolikrát přečtí ty české.

Novinář v kauzách, jako je ta Feriho, čelí řadě překážek. Musí více dbát na ochranu zdrojů a identity obětí. Také nesmí hrát roli soudce, ale pokud možno věcně popsat, o co v případu jde, a snažit se mírnit emoce. V textu jsme proto cíleně neoperovali s žádnou právní kvalifikací jako “znásilnění” nebo s tím, kolik může Ferimu hrozit let. Příběhy žen jsme vkládali do kontextu vzorce exposlancova chování a snažili jsme se je ověřit postupem, jaký by při dokazování zvolila i česká justice.

Díky textu a medializaci se navíc ozvaly další přeživší. Důvodem bylo, že věděly, že na to už nejsou samy a podobnou zkušenost má více žen, ale také to, že se ukázalo, že jakkoliv slavný sexuální predátor nemusí být v Česku nedotknutelný. V tomhle tkví jeden z přínosů novinařiny, a policie je naopak v těchto věcech limitovaná.

Novináři mohou popsat celou problematiku sexuálního násilí a tu ilustrovat na jednotlivých příbězích. Policie se místo toho v Česku pohybuje v mantinelech úřednicky psaných tiskových zpráv s paragrafy a výzev, aby se přihlásily další oběti.

K detailům z příběhu se pak širší veřejnost může dostávat jen kvůli únikům ze spisů, ale ty by mohly pokřivit celkový obrázek případu. Nehledě na to, že úniky ze spisů jsou pro oběti sexuálního násilí strašně citlivou záležitostí a mohou je i ohrozit.

Představme si tedy krajní situaci, že s Apolenou Rychlíkovou dáme texty dohromady a místo jejich zveřejnění vezmeme důkazy a jako detektivní kancelář je přineseme na policii. Propojíme ji s těmi ženami a čekáme, zda dostaneme požehnání od kriminalistů, že je relevantní se tématu věnovat, vyhlášením stíhání. Zaprvé bychom vůbec neplnili roli novinářů a zadruhé je velmi naivní si myslet, že takový případ v utajení před veřejností dojde k nějakému výsledku - ideálně soudnímu rozhodnutí, po kterém volají kritici kauzy.

Jakmile by se případem Dominika Feriho začala jakkoliv zabývat policie a přihlásily by se jí nějaké ženy, tak i ve fázi prověřování by se pro média jednalo o atraktivní příběh ke zpracování. Nebuďme naivní, že by informace do novin nakonec neunikly a z příběhu se nestala stejně sledovaná kauza jako nyní. Nehledě na to, že by policie mohla v budoucnu sněmovnu požádat o vydání, pokud by byl Feri stále poslancem.

Protože jsme nakonec příběh s Apolenou zveřejnili, logicky se nyní pozornost koncentruje hodně na nás jako autory. Jsme totiž záchytný bod, který mohou všechny strany oslovit a nějak na něj reagovat.

• Jste neomarxisté a chtěli jste ho zničit z ideologických důvodů…

Znevěrohodnění autorů se ukázalo být jednou z možných cest, jak oslabit vyznění článku a celý ho znevěrohodnit. Apolenu kritizovali za to, že pracuje v levicově orientovaném médiu, a ze mě se ze dne na den stal progresivista a neomarxista. Do té doby jsem takovou nálepku neměl.

Velkou konspirací se stalo i téma naší spolupráce. Ne že by ani jedna z redakcí nedokázala po svém pátrání vydat text s několika výpověďmi samostatně, nikdy bychom ale bez spojení sil nepřinesli tak komplexní obrázek o celém případu.

Každý z nás - já i Apolena - se pohybujeme v jiném prostředí, a tak byl náš záběr jednoduše větší. Navíc si obě redakce celou dobu koukaly pod ruce a editorská práce byla přenesena kvůli velikosti a prostředkům redakce na Deník N.

Souhlasím, že ideologicky rozhodně obě média nelze považovat za stejná. Spíš bych dokonce řekl, že jsou k sobě navzájem obezřetná. To ale není špatně, protože pokud převáží veřejný zájem a novinářské řemeslo se všemi svými nepřekročitelnými pravidly, není takové spojení problém a funguje.

Také pomohlo, že tým byl složený z muže a ženy, což bych doporučoval i u jiných podobných kauz. Jednak jsme měli každý trochu jinou životní zkušenost, což bylo vidět u toho, jakých detailů si všímáme. A lépe se empaticky navazoval vztah k přeživším sexuálního násilí.

Míra pozornosti, kterou k nám jako autorům kauza přitáhla, je velká. Přitom u zpravodajství je lepší, když novináři zůstávají upozaděni a věci jen fakticky vysvětlují. Jsme místem, kde se sbíhaly informace od zdrojů a reakce čtenářů a dalších médií. Pokud někdo chce kauzu kritizovat, označí nás. Pokud chce kauzu pochválit, označí zase nás. Člověk má pak permanentně veřejnou debatu na sociálních sítích před očima. Někdy je to náročné. Pokud po dobu několika měsíců vidíte neustále se omílající lži a nepřesnosti, už vám nezbude síla vysvětlovat fakta pod každým příspěvkem. Pokud nereagujete, budete kritizováni za to, že se už ke kauze nechcete vyjadřovat a zbavujete se zodpovědnosti.

Neexistuje vlastně nic, čím by bylo možné notorické kritiky přesvědčit. Před stíháním tvrdili, že jsme si vše vymysleli či že nebylo relevantní takovou kauzu psát. Když se případ procesně posunul a ukázalo se, že i policie spatřuje v chování Feriho možný problém, upnuli se na obžalobu. Pak se pravděpodobně upnou na soud a konečný rozsudek.

• Už dlouho se nic neděje! Určitě se stala chyba, když teď všichni mlčí!

K těmto výrokům a netrpělivosti velké části čtenářů mám pochopení. V době sociálních sítí se vše děje rychle. Udržet pozornost u kauzy se nedaří déle než na několik dní a justice či policie nemůže a ani by neměla naskakovat na unáhlené tempo nasazené moderními technologiemi. Tak složité kauzy kriminalisté prověřují měsíce i roky, než se rozhodnou jen ke stíhání. Případ má mnoho větví a svědků, nepomáhala ani pandemická situace. Proto k posunu došlo až po devíti měsících.

Výzva pro novinařinu i společnost

V případu Dominika Feriho i Jana Cimického má česká společnost skrze celospolečenskou diskuzi šanci nastavit, jak bude přistupovat k sexuálnímu násilí. Mluví se o změně legislativy, ale i o tom, jak mají novináři podobná témata zpracovávat. Tohle nastavení pravidel může být nakonec největším dopadem obou kauz. Proto by se debata neměla podcenit a Češi by z ní měli vytěžit maximum.

Sám vítám, že se do té diskuze zapojuje tak široká škála lidí z různých spekter společnosti. Nesmíme ale zapomenout na to, že kultivovaná diskuze by měla mít hranice. Sprosté a zkratkovité urážky možných obětí i rychlé soudy potenciálních predátorů bez kvalitního novinářského zpracování v pozadí nás nikam neposunou. Jen se stanou součástí kulturních válek bez výsledku, kdy jedna strana může na chvíli ponížit druhou, aby se to pak v jiném případě zase otočilo.

Stejně tak škodí neustálé opakování stereotypů ohledně sexuálního násilí, které jsou vyvráceny i daty. Naštěstí na to téma vznikla řada skvělých textů a fungují osvětové organizace, takže má každý příležitost se nad těmi největšími mýty zamyslet a vstupovat do diskuze kultivovaněji.

Kontakt:

email: j.zelenka@protonmail.com

t: @jakubzelenka

Instagram: jakubzelenka