Marnost Sociální demokracie
Zdravím vás u pravidelného newsletteru Mimo agendu. Minule newsletter nevyšel kvůli mé nemoci. Moc bych vám chtěl poděkovat za pochopení a hodně milých e-mailů, ať se uzdravím. Dnešní vydání je proto trochu delší. Hlavně bych vás chtěl nalákat na drobné oznámení o novém mediálním projektu.
Dneska si můžete přečíst:
- Před Sociální demokracii spadla příležitost, jak být zase relevantní. Nevyužila toho.
- Marek Prchal nemůže za vaše špatné kampaně
- S Apolenou Rychlíkovou připravuji novou mediální platformu!
- „Nezávislé médium“ už jako příběh netáhne
- Jak nakopnout Česko? Možná to chce drobnou inspiraci z TikToku
Kde je sakra Sociální demokracie?
Česko se chystá do stávky kvůli úsporám. Vláda špatně komunikuje a některé výroky znějí až asociálně. Sociální demokracie, která vždy měla blízko k odborům, nemohla doufat v lepší situaci. Jenže o Sociální demokracii nikdo neslyší. Na hřišti před nimi přistál míč, a oni raději šli na pivko a párek na tribunu sledovat, jak zápas dopadne. Pokud nedokáže ze současné situace tradiční levice nic vytřískat a oslovit nespokojené lidi, měla by se pomalu rozpustit, protože ztratila svůj smysl a spojení s tradičním elektorátem. Bohužel tuhle díru v nabídce politické soutěže zákonitě obsadili populisté v čele s ANO.
Naposledy jsme více méně o šéfovi Sociální demokracie Michalu Šmardovi slyšeli, když si stoupl vedle Roberta Šlachty a horoval za levnější energie. Političtí komentátoři kroutili hlavou nad tím, s kým se strana ukazuje jako s „potenciálním“ partnerem. Projel jsem si zprávy z poslední doby a na stávku se nikdo Šmardy neptá. Není to ani zásadní téma na hlavních komunikačních kanálech Sociální demokracie.
Na Facebooku visí anketa, kde se strana opatrně ptá, zda komunita kolem profilu na sociálních sítích souhlasí se stávkou odborů. Jako kdyby strana neměla interní data a nedokázala se rozhodnout, co skutečně chce. Odpověď je ale prostá. Váhavý a středový postoj je cesta k malé straně, která bude ve volbách bojovat sotva o pět procent. Sociální demokracie měla bojovně zakřičet: Jsme pro stávku! A odstřelovat vládu dobře připravenými otázkami.
Elektorát tradiční levice už roky obhospodařuje Andrej Babiš, který jde do důležitých témat naplno. Naplno se vymezuje proti vládě. Naplno se vymezuje proti premiérovi. Naplno zvedá témata, která možná působí úsměvně, jako je třeba kauza drahé Nutelly. Je ale rozhodnutý a má vůdcovský drive. Naproti tomu šéf ČSSD Šmarda jako kdyby jen čekal a nechtěl si nikoho rozházet.
Ke komu se má tedy člověk s levicovým cítěním přiklonit? Piráti téma zvednout nemohou, protože se snaží být ve vládě neviditelní, což se po nějaké době vůbec neukazuje jako špatná taktika. Když se řekne asociální škrty, nejspíše se vám vybaví Petr Fiala, Zbyněk Stanjura a Markéta Pekarová Adamová. Piráti se úspěšně dostali do pozice „těch ajťáků v pozadí“, kteří řeší nějakou abstraktní digitalizaci a resorty, které nejsou ve středu pozornosti.
A samotné Spolu? Premiér místo empatie hodil do veřejného prostoru několik šrapnelů. „To, co se chystá v pondělí, je nezodpovědné, už jen proto, že je do toho zapojeno školství, kde naše vláda přidává finanční prostředky. Nejen, že do něj investujeme finanční prostředky, ale také provádíme potřebné reformy, jež povedou k tomu, že naše děti budou mít kvalitní vzdělání,“ prohlásil Fiala.
Je jasné, že musí stát za svými reformami, ale chybou je i neprojevit žádnou empatii. Jeho poradce František Cerha kritizoval úspěšné odbory Škodovky, které díky skvělé organizaci dokázaly i na české straně koncernu vyjednat velmi solidní platy a výhody. Vláda by naopak měla být ráda, že lidé mají co nejlepší podmínky na práci a dokážou si podmínky u nadnárodních koncernů vyjednat. Odpovědí je jim ale vlastně jakési prohlášení, že mají dost a není důvod si stěžovat.
„Nejvíc mě fascinuje, že příští pondělí budou za konec levné práce a proti tý vošklivý vládě, demonstrovat odboráři Škoda Auto jejichž průměrnej plat je cca 65 tisíc korun...“
Nejvíc mě fascinuje, že příští pondělí budou za konec levné práce a proti tý vošklivý vládě, demonstrovat odboráři @SkodaAutoVAG jejichž průměrnej plat je cca 65 tisíc korun...
— Frantisek Cerha (@Cerha) November 22, 2023
Čímž se poradce částečně přiznává i k jistému nepochopení role odborů. I zaměstnanci z podniků, kde panují lepší podmínky, mohou projevovat solidaritu. Nikdy nevíte, kdy budete potřebovat zastání, až se vaše situace zhorší.Pokud jde zrovna o učitele a lepší podmínky pro vzdělávání, kritika není namístě, neboť i ODS označila vzdělání za jednu ze svých hlavních priorit. Tímto svá prohlášení zrazuje.
Petr Fiala to koneckonců na jednom jen několik měsíců starém letáku sám podepsal. „Česká republika musí být do deseti let centrem vzdělanosti a nových myšlenek. Děláme, co je třeba.“ Podfinancovaným školstvím a neadekvátními platy pro personál a učitele ve školách se toho dosáhnout nedá, a to ani při vzepětí všech sil a se silným étosem. Na tom už fungovala část Česka dlouhé roky a teď lidi zkrátka už nemohou. Dobře je to vidět třeba na přesčasech v nemocnicích, kde především mladým lékařům došla trpělivost.
Možná si ještě neodpustím jednu drobnou kousavou poznámku. Česko jako centrum nových myšlenek funguje už dávno. Například když ministryně obrany ve večerních hodinách na sociální síti X volá po vystoupení z OSN a založení alternativní organizace, která nám bude více vyhovovat. Nebo když hájíme spalovací motory, když i samotné firmy deklarují, že od nich upouští. Jen si nejsem jistý, jestli tohle je to „centrum nových myšlenek“, které premiér myslel.
Co se týče školství, mají lidé ještě v živé paměti totální selhání státu, kdy se ani excelentní studenti nedostali na vytoužená gymnázia. V současné době kvůli nízké kapacitě škol bohužel nevyužijeme ani plný potenciál našich dětí, což je v oblasti vzdělávání naprostý základ. Nejhorší na tom je, že samosprávy musely mít data, která před katastrofou varovala, a nechaly to prostě vyhnít.
Další komickou věcí je, že za této vlády elitní gymnázium PORG nedostalo od ministerstva licenci k otevření pobočky v Brně. Muselo tak hledat alternativní cesty a spojit se se sítí Školský komplex. Za téhle vlády se tedy stručně řečeno odmítá soukromý kapitál na tvorbu důležitého centra vzdělanosti. Potkal jsem řadu absolventů PORG a musím říct, že to jsou lidé s mimořádným rozhledem, kteří mají nejen v Česku potenciál dělat skvělé věci. Ti hodně odvážní třeba i skončí ve státní správě či politice.
Škrty v řadě sektorů možná vládě lidé odpustí, ale brzdění vzdělání a šancí pro děti už tolik ne. Stejně tak horší dostupnost zdravotní péče. Smutné je, že vláda do značné míry těží z toho, že lidé nemají alternativu, pokud nechtějí volit přímo Andreje Babiše. V poločase můžeme ale už poměrně s jistotou říct, že Fialův kabinet bude rád, když v očích voličů po nářezu v první půlce volebního období vybojuje alespoň remízu.
Události se dějí rychle a nestíhám newsletter pravidelně před vydáním přepisovat, tak tuto poznámku hodím trochu neukotveně sem. Vrchol všemu nasadila komunikace ministerstva školství, které vzdělaným lidem a učitelům vysvětluje jejich situaci manipulativním grafem.
Naštěstí na X existují poznámky, které věci uvádí na pravou míru. Stručně řečeno to vizuálně působí tak, že se rozpočet na školství zdvojnásobil. Jenže osa Y začíná na čísle 235, a ne na nule, takže dochází ke zkreslení. Jsem proti číselnému známkování, ale tohle je za pětku.
Graf vývoje rozpočtu školství v posledních letech: pic.twitter.com/tKUEGa5wuq
— MŠMT (@msmtcr) November 23, 2023
Za všechno může Prchal. Nebo ne?
Úspěch Andreje Babiše byl dlouhé roky přisuzován skvělému marketingovému týmu. V něm obzvláště svítilo jméno Marek Prchal, ke kterému mnozí přilepili dovětek – guru sociálních sítí. Jenže Babiš už nemá Prchala ani další klíčové členy marketingového týmu. Odešel Vořechovský i Hanč a z původních zaměstnanců jeho marketingové mašiny zůstal jen zlomek. Navíc ti méně viditelní.
Přesto Andrej Babiš veřejný prostor drtí chytrým politickým marketingem. ANO si jako jedna z mála stran uvědomilo potenciál TikToku, od něhož daly ostatní strany kvůli čínskému původu ruce pryč. Nechaly tak více jak 2 miliony Čechů na pospas populistům a alternativním médiím.
Data Kantaru ukazují, že ANO už není pouze stranou pro důchodce, ale stále více oslovuje prvovoliče. Cílení na nejmladší, pro které je TikTok jednou z hlavních platforem, se nejspíše vyplácí.
Tohle vše má ale ještě jednu rovinu. Babiš nikdy nebyl jen maskot, za jehož drátky tahali geniální markeťáci. ANO zvládá na tomto poli svou práci dobře i bez Prchala. Poukazování na miliardáře, který platí nejlepší marketéry, se zdá najednou poněkud prázdné. Výmluvy na Prchala se teď ukazují jako omlouvání vlastní neschopnosti.
Nová mediální platforma
V newsletteru Mimo agendu jsem často přinesl exkluzivní informace z mediálního zákulisí. Teď je čas, abych konečně něco leaknul i o našem projektu. S Apolenou Rychlíkovou už přes půl roku pracujeme na přípravě nové mediální platformy, která se zaměřuje na pomalou novinařinu a bude mimo jiné využívat i moderní a oblíbené formáty, které jsou médii někdy opomíjeny.
Věříme, že příjemce by si měl vybrat, jak chce příběhy konzumovat. Kvalitní zážitek mu lze zprostředkovat dobře napsaným textem, audiem i sérií krátkých videí. Zkrátka dneska už vnímáme vyfutrovaný analytický text také jako zdrojový kód, kolem kterého vznikají další zajímavé formáty. O tom, co je pomalá novinařina, jsem se rozepsal v předchozích newsletterech. Článek jsem raději odemkl pro všechny, abych ho sem nemusel přepisovat.
Jakub Zelenka
Ve zkratce jde o to, že si vážíme času našich čtenářů a nechceme je přesytit nekvalitním obsahem. Nechceme, aby redaktor pracoval několik dní na textu, který bude mít prostor na titulní stránce jen pár hodin a redakce jeho propagaci odbude pár tweety. Chceme naopak kolem tématu komunikovat komplexněji a debatovat o něm s naší komunitou, protože téma a naše práce vydáním textu nekončí. Spíše naopak začíná.
Hlavní texty na titulní straně budou bez paywallu, protože chceme, aby novinařina byla přístupná i lidem, kteří zrovna nemají prostředky si ji platit či momentálně nechtějí. O modelu financování řekneme více, až se přiblíží spuštění. Projekt už je v pokročilé fázi, takže směřujeme ke spuštění v první třetině roku 2024. Datum ještě upřesníme a stejně tak ve správnou chvíli řekneme i název a přesné složení týmu.
O projektu jsem se po domluvě s Apolenou rozhodl napsat, neboť nám na něj chodilo už velké množství dotazů a nám přišlo lehce trapné neustále mlžit. Člověk prostě působí nedůvěryhodně, když se snaží okecat informaci, kterou někdo už zprostředkovaně ví, a navíc si vážíme transparentnosti.
Otevřenost a transparentnost je také dobrou příležitostí oslovit i potenciální investory a lidi, kteří by nám chtěli s projektem pomoci. Snažíme se peníze na projekt sbírat po menších částkách, aby nikdo finančně nedominoval. Velkou roli hrají i granty na připravené projekty pro příští rok. Pokud vše sečteme, tak už jsme ve fázi, kdy projekt určitě spustíme v podobě, o které sníme. Jen si prosím nepředstavujte mediální projekt velikosti třeba osamostatněného Respektu či Deníku N. Desítky milionů na rozjezd skutečně nemáme a rozpočet se snažíme momentálně držet co nejníže a peníze dávat do redaktorů a obsahu. Proto třeba nepočítáme v první fázi s pronajmutím kanceláří.
Pokud byste měli zájem nás podpořit finančně či skrze spolupráci, rádi se s vámi potkáme a představíme vám naše plány. Můžete se mi ozvat třeba na e-mail j.zelenka@protonmail.com.
No a co bude s Mimo agendou? Dalo by se říct, že se posune na vyšší úroveň a bude součástí připravovaného projektu. Newsletter je podle mě stále zajímavý způsob, jak mít kontrolu nad distribucí obsahu a udržovat se čtenáři vztah osobnějšími texty.
Až přijde ten pravý čas, tak všechny předplatitele Mimo agendy, kteří projeví zájem, přesuneme na novou platformu. Nerad bych, aby se komunita kolem tohoto newsletteru rozpadla. Osobně považuji za vítězství, že malý newsletter svou troškou přispěje k vytvoření větší mediální platformy, kde si budeme moci vyzkoušet řadu věcí, o kterých jsem při psaní Mimo agendy snil.
Jen nezávislost už médiím nestačí
V minulém newsletteru jsem psal o tom, jak si tradiční média neumí říct o peníze od čtenářů. Jako příklad jsem uvedl nešťastný crowdfunding Respektu, který cílil na získání 5 milionů korun. Minulý týden šéfredaktor Erik Tabery na Instagramu smutně poznamenal, že podle jeho výpočtů této částky nejspíše nedosáhnou. Je to trochu varování i pro další silné a tradiční značky. Jméno Respekt, ač je prestižní a s dlouhou tradicí, už nestačí na to, aby byl úspěch zaručený.