Až hloupý mobil mě dostal z blbé nálady
Vítám vás u prvního newsletteru v roce 2023! Je rozdělený na komentář k prezidentské volbě + přidávám návod, jak krotit závislost na chytrém telefonu. Všiml jsem si, že čím méně za den beru mobil do ruky, tím jsem šťastnější a víc v pohodě.
Pokud chcete na newsletter reagovat s tipy či postřehy, prostě na tento e-mail odpovězte.
Jdeme na to!
Už nikdy se neobjeví dokonalý prezidentský kandidát
Kdo nemá ve věku sociálních sítí nějaký vroubek, je podezřelý. Světci a světice vymřeli. A ti bez sociálních sítí a hutné internetové historie jsou podezřelí nejvíce. Dokonalý kandidát na prezidenta neexistuje a nejspíše se v superinformační době neobjeví už nikdy.
Přímá volba hlavy státu stvořila největší reality show v Česku a kampaň je příliš dlouhá na to, aby se člověk po marketingové masáži necítil přesycený. Jak ukazuje projekt Mediální obraz, za dva týdny se do veřejného prostoru vychrlí kolem sta tisíc zmínek o prezidentských kandidátech.
Relevantní otázky, na které by měli kandidáti odpovědět, se vyčerpaly už před měsíci. Dostáváme se do bodu, kdy přísné oko diskutérů na sociálních sítích hodnotí každý výrok (i několik let dozadu), každou nepovedenou fotku, rodinu kandidátů a jejich přátele. Je to absurdní a nakonec nejspíše u řady lidí stejně rozhodnou emoce. Je to dáno prezidentskými pravomocemi a tím, že řada lidí očekává v jedné z nejvyšších ústavních funkcí hlavně symbol a morální oporu pro národ. Po řádění Miloše Zemana má řada lidí tuto touhu ještě větší.
Volební týmy se nyní nachází ve fázi, kdy už nemají za úkol pouze budovat pozitivní obraz svého reprezentanta, ale i zpochybňovat hlavní oponenty. Nakonec se podle očekávání objevila silná trojice kandidátů s šancí uspět. Ti ostatní jsou spíše křoví s jinými motivacemi než usednout na Hradě. Třeba se zviditelnit pro volby do Senátu. Pro řadu lidí poslouží jen jako příležitost k odevzdání protestního hlasu a pětiletému bručení s hláškou: Já vám říkal, že jste měli volit toho XY.
Doba, kdy si každý kandidát běžel na své běžecké dráze, je pryč. Tvrdé jádro voličů už je nějakou dobu ustálené. A dostávat se do všeobecné známosti už hlavní trojka také nemusí. Začal agresivní boj o nerozhodné voliče.
Bez ohledu na to, jak svatě a čestně se kandidáti tváří, každý tým okopává něčí kotníky. K tomu slouží i motivovaní fanoušci na sociálních sítích. Nějaký vlivný účet vytrhne hlášku či výrok z kontextu. Roztleská to. Pak se objeví oficiální účet prezidentského kandidáta a celou situaci s nadhledem zaglosuje a tím nepřímo kopne do soupeře.
Mám rád projekt Česká sojka na Instagramu, který ukazuje ty „nejdůležitější tweety“. Je vidět, jak má v tomto prostředí navrch generál Pavel. Podporují ho často anonymní účty, za nimiž stojí političtí marketéři. Například Jie (@jietienming) je pracovník tiskového oddělení úřadu vlády a vsadil jednoznačně na Petra Pavla. Twitter je už nějakou dobu rajónem koalice Spolu a ta se spíše kloní ke generálovi. Jenže zároveň nesmíme zapomínat, že Twitter volby nevyhrává, což třeba už roky dobře chápe marketingový tým Andreje Babiše. Twitter má tak v prezidentské volbě především roli ohřívače témat a slouží pro nastolování agendy v médiích. Někteří komentátoři se rádi nechávají plamennými výměnami názorů na Muskově sociální síti inspirovat při psaní svých komentářů.
Setkal jsem se už i s lidmi, kteří některého politického kandidáta přestali podporovat z důvodu, že jim vadily agresivní výpady jeho tvrdého jádra fanoušků. Že něco takového politik nemá pod kontrolou? To je jen iluze. Vždy může vyzvat ke zklidnění. Bohužel jsou jimi tyto internetové vřavy tiše ignorovány.
Dobrým příkladem může být i dnešní vláda. Premiér Petr Fiala vystupuje jako gentleman, co se vždy snaží o dialog. Vedle toho tu máme úderku na sociálních sítích, která ve jménu koalice Spolu napadá politické oponenty a novináře. Kdyby Fiala vyzval ke zklidnění či apeloval na slušnost, věřím, že by to nějaký efekt mělo. Minimálně by šlo se na jeho slovo odvolávat, kdyby někdo ze straníků na sociálních sítích zdivočel. Fiala to ale neudělá, protože rozpoutávání válek na sociálních sítích je jedna ze strategií politického marketingu jeho domovské strany.
Technologie naleptávají demokracii
Volit v dnešní době už zkrátka není radost a bohužel za to mohou i technologie, díky nimž jsme si měli být blíž. Pro mě osobně jsou hlavním argumentem, proč upustit od přímé prezidentské volby a zase ji delegovat na komory Parlamentu. Je to podle mě relevantnější argument, než se odvolávat na zvolení Miloše Zemana či nebezpečí, že lid může zvolit Andreje Babiše s obrovskou kumulací moci.
Žádný kandidát v téhle reality show prostě nemůže obstát dobře. Například v parlamentních volbách se pozornost rozprostře po více lidech ve straně, ale v prezidentské volbě se vybírá jedna osobnost. Navíc bez toho, aby tu existovala pro tento styl volby dlouhodobá tradice jako v USA. Ta se teď v Česku prošlapává v době, kdy jsou férové volby kvůli technologiím a velmi přesně cílenému marketingu ohroženým druhem.
V době polarizované společnosti zapomínáme na to, že můžeme volit i lidi, s nimiž se na několika zásadních otázkách neshodneme, ale oni jsou přesto ochotni s námi vést dialog a možná i změnit názor. Tohle ale politická kalkulačka neukáže. Zajímavým příkladem byl posun Pavla Fischera v otázkách LGBT+.
Nesouhlasím s ním, ale bylo zajímavé vidět, že i když má k tématu velmi problematický vztah, slíbil, že by se nestavěl proti vůli lidu. Například kdyby se schválilo manželství pro všechny, nevetoval by ho. Je sice smutné, že tak vysoce postavený politik svými výroky napomáhá k tomu, aby se zástupci LGBT+ cítili jako občané druhé kategorie. Na druhou stranu je přijetí kompromisu konzervativcem, který reprezentuje znatelnou část veřejnosti, krok lepším směrem. Když se dokáže takto názorově posouvat on, možná to dokážou i jiní.