Dezinformátoři jsou jako teroristé. Zbytečně z nich vytváříme hrdiny

Přistupujme k dezinformátorům jako k teroristům a lidem, kteří vystříleli školu. Nedělejme z nich hrdiny a nedopřávejme jim více pozornosti, než je potřeba. V těchto týdnech probíhají soudní stání s lidmi, kteří šířili skutečně hanebné lži a nenávist. Zkrátka překročili hranici demokratické diskuse a jejich činnost pomáhala nejen ruské propagandě, ale ještě šířila nebezpečné myšlenky, které se zvrhávají v násilí.

Největší média věnovala velký prostor pokrytí dění v soudní síni a dezinformátoři toho maximálně využili. Hrají před novináři divadlo, když si teatrálně lehají na zem. Kolabují před kamerami. Agresivně se dobývají na uzavřená jednání soudu – pravděpodobně i s vědomím toho, že nemohou uspět. Skandují nesmyslné teorie o tom, že není důvod respektovat státní instituce, protože stále žijeme v Československu a instituce České republiky tak nejsou legitimní. Tyto výkřiky pak tradiční média šíří jako bizarní videa dál, protože jim to přináší návštěvnost, lajky na sociálních sítích a potravu pro twitterové glosy.

Teď mě nechápejte špatně. Nejsem zastáncem toho, aby se o soudu neinformovalo. To, že začal a měl nějaký výsledek, stačí odbýt stručně a bez emocí. Splnit novinářskou povinnost a nejít po bizarních situacích, které nemají informační hodnotu a slouží pouze k pobavení či zděšení. Dávat velký prostor lidem, kteří šíří naprosto zcestné informace a myšlenky, se vrací jako bumerang. V naší propojené společnosti má každý jejich výkřik šanci zasáhnout něčí mysl a zakořenit v ní.

Když se nadměrně psalo o teroristech, kteří spáchali masové vraždění, ukazovala se jejich tvář, předčítaly deníky a tlumočily se jejich myšlenky, vedlo to k infekci nenávisti u dalších lidí. Dnes už tu slávu a satisfakci média těmto lidem v ideálním případě nedopřávají. Stejně tak se opatrněji přistupuje ke střelcům ve školách v USA. Není důvod jim jako „odměnu“ dopřát minutu slávy a šířit dál jejich manifesty. Často největší obavou i trestem pro tyto lidi je, že jim hrůzný čin přinese nulovou odezvu. Urputnost a křik dezinformátorů ukazuje, že podobnou obavu sdílí i oni.

Při posledním soudu jedna známá dezinformátorka zkolabovala. Policie a lékaři jí pomohli, aby pak zjistili, že je na sociálních sítích obvinila z toho, že ji chtěli otrávit. To ukazuje, jak neskutečně obtížné je s těmito lidmi být v kontaktu, i když se snažíte jen pomoci. Často člověk i s dobrými úmysly skončí jen jako jejich nástroj.

Už to, že jejich obsah nemoderují sociální sítě, je nebezpečné – v tomhle byznysu s pozorností a bizárem nemusí jet ještě tradiční média. Můžeme namítat, že dezinformátoři si stejně najdou cestu k publiku skrze jiné kanály, tradiční média mají ale stále ten efekt, že jejich pozornost člověka legitimizuje a šíří o něm informace mimo dezinformátorovu bublinu.

Na příkladech z poslední dnů vidíme, že to dezinformátory motivuje jen k dalším divokým scénám u soudu, protože tahle strategie zkrátka funguje. Využívají podobné taktiky jako aktivisté, kteří svá poselství malují třeba na nahá těla či se polévají krví a vytváří tak atraktivní záběry a kompozice pro fotografy. I menší dezinformační projekty se tímhle způsobem dostávají na exkluzivní místa na zpravodajských serverech i v televizích s milióny diváků a čtenářů. To spouští spirálu, protože tenhle „úspěch“ motivuje další jejich příznivce, aby se dopouštěli podobných akcí. Ve chvíli, kdy nějaký postup přestane fungovat, přitvrdí, aby společnost zase šokovali. Proto je nutné tenhle řetězec přetnout dřív, než je pozdě. Po překročení pomyslné červené linie totiž začne žít vlastním životem a násilí v ulicích se jen špatně ignoruje.

Potřebujeme v redakcích novou strategii, jak tenhle složitý společenský fenomén pokrývat a zároveň ho nepřiživovat. Nemohu si pomoci, ale hlavní dezinformační hvězdy se pro média staly něčím, čím je Shopaholicadel pro reakční kanály na YouTube. Je snadné o nich psát, protože jsou nekonečnou studnicí výstřelků a podvodů. Je snadné si z nich dělat srandu na sociálních sítích a pohoršovat se, protože to přináší lajky. Pokud to děláte, gratuluji. Jste součástí velké fabriky na pozornost, kterou dezinformátoři stvořili. Demokracii ale může pomoct, když nebudeme dělat tyhle lidi slavnými.