Chce to fair trade kokain
Vítejte u pravidelného newsletteru Mimo agendu. Dnes se dočtete:
- Proč má Jindřich Vobořil pravdu a Česku by pomohl regulovaný prodej kokainu.
- Nastupuje nový bulvární obsah. Noviny s pikantními titulky mají problém.
- Lhaní není kreativní marketing.
- Ztrácíme se ve složitých příbězích. Od autorit chceme jasné stanovisko, co si máme myslet.
Válka s drogami
Protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil (ODS) popudil řadu konzervativně smýšlejících politiků svým výrokem, že by mohl fungovat regulovaný trh s kokainem. Ozvali se především ti, kteří buď nemají o drogové problematice vůbec potuchy, či se jen snaží něco vytřískat na emocích lidí, do kterých stát desítky let hustil, jak vás jedna extáze na party zabije nebo že marihuana je jasná přestupní stanice k tvrdým drogám.
Tihle politici si vůbec neuvědomují dnešní realitu, kdy si třeba přes Telegram můžete gram kokainu objednat rychleji než pizzu. Počet uživatelů kokainu roste. Droga je v bohatším Česku čím dál více mainstreamem – alespoň ve velkých městech. Problém je, že nikdo nevidí do toho, co lidé kupují a co šňupou na záchodcích podniků. Uživatelé drog tak musí buď znát dobrého a zodpovědného dealera, nebo hrají ruskou ruletu.
Válka s drogami selhala a ukázalo se, že lidé o tyhle substance mají zájem a i seberepresivnější stát proti tomu nic moc nezmůže. Naopak začne živit šedou zónu trhu a pomůže zbohatnout zločineckým syndikátům. Pokud by stát uživatelům nabídl alternativu v podobě regulovaného prodeje, lidé by měli nejen jistotu, že nekupují nebezpečnou látku, ale také by se omezil krvavý logistický řetězec, který sem žádané zboží dostává. Evropa potřebuje něco jako fair trade kokain.
Vobořil v těchto výrocích razí velmi progresivní a funkční přístup, který naráží na zdejší mentalitu. Ve Švýcarsku se třeba regulovaný trh s tvrdými drogami začíná testovat. V Česku naopak řada politiků bojuje proti šlehárnám, kde se dají drogy bezpečně aplikovat. A bojují i proti sociálním zařízením, která se o feťáky starají. Bohužel politická reprezentace aplikuje politiku minulosti odsouzenou k nezdaru.
Možná je potřeba v první řadě celou problematiku detabuizovat. Řada lidí má uživatele drog spojeného s ulicí a špinavým životem plným krádeží. Trh s kokainem je ale spíše pro nejvlivnější a nejbohatší část společnosti, což mimo jiné ukázala kauza brněnské primátorky. Šňupou manažeři, influenceři, celebrity, a dokonce i běžní úředníci a kancelářské krysy. Řada z nich rekreačně, jako když jde někdo v pátek na pivo.
Rekreační užívání drog je dnes, i když to někteří nechtějí slyšet, mainstreamem. A to se nezmění. Takže jediný krok je jít cestou bezpečí a dostupnosti co nejméně škodlivých látek. Ukazuje se, že uživatelé drog si raději počínají bezpečněji, pokud mají na výběr. Stát by proto měl zajistit bezpečnější zdroje a praktickou osvětu o drogách (včetně alkoholu). Lhaní a strašení v protidrogových kampaních nikdy moc nefungovalo.
Nový bulvár
Když se řekne bulvár, asi si řada z vás představí noviny či časopisy s celebritami a přepálenými titulky. Jenže žádný bulvár v Česku vám nedokáže udělat za pár dní více jak deset tisíc nových předplatných v hodnotě kolem 5 euro. Teď se to povedlo The Mag, který konečně trefil tu zlatou žílu. Na HeroHero má teď přes 15 tisíc platících uživatelů, což je více než půlka předplatitelů Deníku N nebo Respektu. Jak jsem jim to povedlo? Videem, kde jeden influencer zpovídal na detektoru lži svou ex. Pak si role vyměnili a tahle část už byla za předplatné. Je to chytrý a jednoduchý koncept, i když z větší části nejspíše nahraný a pečlivě režírovaný.
Také se ukazuje, že v bulváru už nestačí jen články s bombastickým titulkem. Tenhle segment má velký problém s příchodem Instagramu, protože fanoušci celebrit je mohou sledovat napřímo a bulvární novináři jsou odsouzeni přepisovat a vysvětlovat už publikované.
Nová generace bulvárních tvůrců jde proti tomu naopak formou podcastů a streamů, kde podrbou nějakou kauzu. Je to podobné, jako když se o kauze bavíte s přáteli v hospodě, a funguje to. Teď do portfolií přibývají ještě komplexní show s celým ekosystémem vztahů.
Dobrým příkladem je třeba Clash of the Stars. Možná jste na Instragramu viděli, jak se bojovníci do sebe pustí už na úvodní tiskové konferenci. Jde opět o domluvenou scénku s cílem přitáhnout a vybudovat nějaký příběh okolo prostého zápasu. Emoce přitáhnou lidi, kteří si pak vsadí a o příjmy je postaráno. Přijde mi zajímavé, že internetoví tvůrci se i na omezeném českém trhu dokážou pustit do tak velkých projektů, jako je zápasnická liga či demoliční derby. Kromě bulváru to musí děsit i tradiční televize.
Lhaní není kreativní marketing
Třetiligový klub Ústí nad Labem si vymyslel příběh o tom, že bohatý otec zaplatil synovi místo v sestavě. Informovala o tom světová média jako Guardian. Nakonec se ukázalo, že šlo o virál s cílem na klub upozornit. Prostě to byla taková „kazmovina“, kdy se lže až do chvíle, kdy je to už neúnosné, a pak se na to kvůli zmírnění kritiky přilepí charita či osvětová kampaň.
Klub teď dává rozhovory do řady médií a užívá si pozornost reflektorů. Proč by se ale takový marketing měl podporovat? Nebylo by lepší prostě přistoupit na fakt, že lhaní do očí úplně všem není geniální marketing, ale prostě levné promo za každou cenu? Není v tom ani moc kreativity a po takové akci by spíš bylo zajímavější říct: „Ok, tak zase nic.“ A klub ignorovat a nedat mu zdarma jakési zadostiučinění. Tohle lhaní až do konce se v marketingu poslední dobou zbytečně rozmohlo a média se na to musí naučit nějak reagovat. Myslím, že ignorování je dobrá cesta. Stejně jako by se nic nestalo, kdyby se vyignoroval Kazmův film, který působil jako velké nic.
Velká aktualizace alternativy Twitteru (X)
Má oblíbená alternativa Twitteru (X) – Mastodon dostala obří update. Nově můžete snadněji hledat nové příspěvky napříč jednotlivými instancemi. Zní to možná banálně, ale bavíme se o tom, že někdo musel vymyslet a naprogramovat systém, který najde zrníčko rýže v jedné z mnoha misek, které jsou rýže plné až po okraj. To je holt cena za decentralizaci a větší kontrolu nad vaším virtuálním životem a daty.
Zatím služba funguje dobře a pomáhá objevit nový obsah. Jelikož byla aktualizace uvolněna teprve ve čtvrtek večer, ještě chvilku potrvá, než značná část mastdoního vesmíru přemigruje.
Mimo to udělala platforma vstřícný krok směrem k běžným uživatelům. Snadněji můžete někoho sledovat napříč instancemi. Dřív jste třeba museli dát do vyhledávacího pole celý link na profil z jiné instance, který chcete sledovat. Bylo to matoucí a nepraktické. Teď se tenhle úkon blíží spíše přihlášení k nějakému newsletteru.
Na začátku vám nyní Mastodon také pomůže nastavit si profil. Efekt to má už teď. Na největší instanci Mastodon.social se zvýšil počet sledovaných účtů, které si noví uživatelé zakliknou. Jejich časová osa tak nebude působit tolik prázdně a je větší šance, že je Mastodon chytne a začnou ho aktivně používat.
Co se týče dalších alternativ jako Bluesky, nedokopal jsem se k tomu je začít aktivněji používat. Zatím mě to zkrátka nevtáhlo. Zajímavé nicméně je, že i můj neaktivní účet našly desítky Čechů a začali mě sledovat. Musím trochu popátrat, na základě jakého doporučení.
Už neumíme sledovat složité příběhy
Jsem 15 let novinář a často se v příbězích, které vyprávějí kolegové, ztratím. Pro člověka z médií je to asi zvláštní přiznání, protože dominuje obecná představa, že bych se ve všech základních kauzách měl naprosto precizně orientovat. Není to tak a ani nemůže být. Kauzy jsou psané na pokračování a často se celý obrázek složí až po přečtení desítek článků. Když si vezmete dovolenou, jste ztraceni. Když nějaký posun minete, jste ztraceni. Když nemáte předplatné média, které příběh posunulo a konkurence to nereflektovala, jste ztraceni.
