Jakub Zelenka - Mimo agendu

Příspěvky: 10 • Cena od: 119 CZK měsíčně

Darujte předplatné

Ukázkové vydání zdarmaO mněDar do kloboučku



Mám slevový kód

Jsem novinář. Trhnul jsem se ze života v redakci. Píšu dál bez zatížení denní agendou.

Tahle média jsou pro mladý! Na pilířích rapu, tenisek a módy


Tradiční média přestávají být atraktivní pro mladé lidi. Z průzkumů Reuters Institute Digital News Report vyplývá, že nastupující generace začínají preferovat pro získávání informací sociální sítě i agregátory zpráv. Rozhlas, televize, noviny a zpravodajské servery se tak dostávají na druhou kolej.  

Influenceři začali hrát roli moderátorů a upozorňují na atraktivní informace i na to, jak je číst. Algoritmy na sociálních sítích uzavírají lidi do sociálních i informačních bublin a servírují jim realitu upřednostňovanou jejich mozky.  

Tento rychlý svět často popoháněný emocemi není na rozdíl od tradičních médií svázán dekádami prověřenými pravidely, jak informace třídit a ověřovat. Chybí mu etický kodex a občas i regulace zákonů. Jestli se tradiční média neproberou a nebudou reflektovat nastupující generaci, náskok nových platforem už nemusí dohnat. 

Ve zkoumání fenoménu jsem proto oslovil šéfy progresivních médií, která i v dnešní době dokáží zaujmout i masy mladých lidí a tvoří obsah přesně pro ně. V první části dvoudílného seriálu přinesu rozhovor s šéfredaktorem Refresheru Adamem Smetákem.  

Tento server pro mladé lidi je tvořený redakcí s průměrným věkem 26 let. Projekt začal jako blog na Slovensku. Poté expandoval do Česka. Nyní má přes šest tisíc platících čtenářů, newsroomy s desítkami autorů a na sociálních sítích poráží tradiční značky jako iDnes.cz či Aktuálně.cz. 

Ve sporu s Milion+ jsme dokázali, že jsme sebevědomé médium, říká šéfredaktor Refresheru Adam Smeták 


Adam Smeták, šéfredaktor českého serveru Refresher.

Refresher je internetový server pro mladé lidi. Co děláte jinak, než mainstreamová média? 

Zaměřením na mladé to nekončí. Obsah na Refresheru je hlavně mladými lidmi tvořen. Průměrný věk v naší redakci je zhruba 26, což je určitě níže než ve většině redakcí tradičních médií. Díky tomu máme blízko k hodnotám a zájmům naší generace a dokážeme dobře popsat, co ji trápí a co by ji mohlo zajímat. Hodně se také zaměřujeme na správu našich sociálních sítí, kde je naše cílovka jako doma.  

Slyšel jsem, že Refresher začal jako blog pro mladé o rapu, teniskách a módě. Zůstalo něco z toho jádra? 

Stále je to naše důležitá součást. Teď už ale tato témata nepřevládají. 

Kterým tématům se tedy věnujete, aby zaujala čtenáře pod 30 let? 

Třeba školství se věnujeme spíše z pohledu studentů, a ne primárně z pohledu rodičů a učitelů jako ostatní mainstreamová média. Také se soustředíme i na složité celospolečenské fenomény, na něž jsou mladí lidé citliví a zajímají je. Je to klimatická změna, duševní zdraví, otázka bydlení, vstup na trh práce či lidskoprávní otázky a problematika sexuálních menšin. Pod tím si můžeme představit například manželství pro všechny. Velkou část také věnujeme životu na sociálních sítích, na kterých tráví řada mladých lidí hodiny času denně. Naším tématem je vše, co mladý člověk žije.  

Jaká témata podle tebe prostupují všemi generacemi? 

Například sport, vztahy, politika. V podstatě většina témat. Jen každá generace může být na některá témata citlivější než jiná. Ale to platí i pro jednotlivce. 

Jak Refresher začal? 

Refresher vznikl před 10 lety na Slovensku jako středoškolský projekt. Cílem bylo přinést témata, kterým se mainstreamová média dostatečně nevěnovala, a komunikovat s mladými jejich jazykem a v kontextech, které jsou jim blízké. Už jsi to vlastně nakousl s tou módou, teniskami a rapem. 

Proč zrovna tenisky? V čem jsou tak důležité? 

Jednak jde o nějaký společenský status. Mladí chtějí dobře vypadat, neomezuje se to jen na tenisky. Je tu ale ještě jeden fenomén, a to jsou přeprodeje. Když se objeví limitovaná edice s omezeným množstvím kusů, tak se na ně stojí fronta i několik hodin. Cena těch modelů pak může stoupat a mladí lidé tyhle unikátní kusy přeprodávají, čímž si mohou slušně vydělat. 

Takže tenisky jsou trochu bitcoin mladých lidí? 

Možná. (Smích) 

Pak je tu ten rap, ve kterém se točí neuvěřitelné peníze. Třeba Milion+ má miliony přehrání u nových klipů pár hodin po vydání. Přijde mi fascinující, že se tomu fenoménu věnují ostatní média jen okrajově. 

Rapoví interpreti v Česku jsou dost opomíjení, i když mají taková čísla a stovky tisíc fanoušků na Instagramu. Když se někdo z nich objeví v tradičním médiu, vždy to v komunitě vyvolá překvapení. Třeba když Milion+ šli do Snídaně s Novou. Opomíjeni jsou zřejmě proto, že jsou velkými jmény jen v určité vymezené komunitě a na konkrétních platformách.  

Vzpomínám si na kauzu Forbes vs. Milion+. Hlavní tvář uskupení Yzomandias po zařazení do žebříčku 30 pod 30 hodil Forbes do koše a ještě na něj ukázal prostředníček. Pak se do časopisu pustili i jeho fanoušci. Proč k něčemu takovému došlo? Já bych byl třeba nadšený, kdybych se dostal do žebříčku 30 pod 30. 

Pokud si dobře vzpomínám, tak tam šlo o problém s autorizací. Interpret tvrdil, že se s redakcí předem dohodl na schválení fotografií i textu. V časopise pak vyšly fotografie, které tam nechtěl, tak se naštval. Šlo tedy patrně o chybu v komunikaci. 

Vy jste ale měli s Milion+ také spor... 

Ano, ale nerad bych ho srovnával s kauzou Forbesu, protože v našem případě šlo o něco jiného, než špatnou domluvu s autorizací. Řešili jsme hajlování na natáčení klipu Milion+ a dalšího rapového uskupení.  

O co přesně šlo? 

Jeden člověk tam začal hajlovat a další do toho německy křičet antisemitské výroky o vyhlazování. Tu scénu jeden z interpretů dal na Instagram a k nám se to video dostalo. Když jsme to viděli, začali jsme sbírat všechny informace a vyjádření, které jsme dali do článku, v němž jsme popsali, co přesně se odehrálo. Každému z aktérů jsme dali možnost se vyjádřit, z uskupení Milion+ toho nevyužil nikdo. Naopak na nás posléze zaútočili prostřednictvím svých sociálních sítí. 

Když se do média pustí někdo tak vlivný na sociálních sítích jako Yzomandias, jaký to mělo na vás dopad? 


Podcast Mimo agendu 1: Influenceři na straně Číny 


Je tu další díl podcastu Mimo agendu, ve kterém se vrátím k textu Influenceři na straně Číny

Anotace: Peking zkouší zlepšit svůj mediální obraz ve světě skrze sociální sítě, jež paradoxně sama zakazuje. K tomu najímá západní influencery, nebo se trochu neohrabaně snaží stvořit své vlastní. Několik dní jsem si psal s Pepou – Klukem z Pekingu, který chce zlepšit pohled Čechů na svou zemi. Inspirací mu je prý Janek Rubeš a youtubový kanál Kluci z Prahy. Téma nyní proberu v podcastu.

Rád bych poděkoval svému kamarádovi a skvělému hudebníkovi Matesovi von Lunaparkovi, který k podcastu složil znělku.

Stále platí, že podcast je pro mě nový formát a učím se ho zvládnout. Budu rád za jakoukoliv zpětnou vazbu i nápady, jak ho vylepšit.


Influenceři na straně Číny: Inspirovali mě Kluci z Prahy, tvrdí propagandista


Čína zkouší zlepšit svůj mediální obraz ve světě skrze sociální sítě, jež paradoxně sama zakazuje. K tomu najímá západní influencery, nebo se trochu neohrabaně snaží stvořit své vlastní. Několik dní jsem si psal s Pepou – Klukem z Pekingu, který chce zlepšit pohled Čechů na svou zemi. Inspirací mu je prý Janek Rubeš a youtubový kanál Kluci z Prahy.

Je důležité hned na začátku zdůraznit, že Pepa není angažovaný občan snažící se spontánně pomoci své vlasti a šířit osvětu o čínské kultuře. Jak upozorňuje i sám Facebook, kde čínský „influencer“ publikuje, je to zástupce čínským státem ovládaného média. V tomto případě CR China Radio International (CRI, česky: Čínský rozhlas pro zahraničí)

CRI vysílá do 43 jazyků po celém světě včetně češtiny a jeho produkce je pod drobnohledem tamní komunistické strany. Čínská vláda médium používá mimo jiné i pro šíření lží a dezinformací. Dalo by se to přirovnat k Rusku a jeho agentuře Sputnik. Navíc není neobvyklé, že lži od sebe tato média přebírají, pokud se jim to hodí.

Například na začátku koronavirové pandemie dostával čínský rozhlas do veřejného prostoru narativ, že virus nepochází z Číny a pravděpodobně za vším stojí USA. Během kritického období, kdy země po celém světě včetně Česka začaly svírat lockdowny, aby se přenos nemoci zpomalil, se pod značkou CRI zjevil i Pepa. Vzniklo Studio Krteček, které využívalo jako maskota známou postavičku z kresleného seriálu od Zdeňka Milera.

Dávalo to smysl. Krteček je v Číně i Česku populárním pohádkovým stvořením, a dokonce i Miloš Zeman ho během česko-čínského restartování vztahů zneužíval jako symbol nové éry. Ve spolupráci s čínským studiem vznikl i 3D animovaný seriál Krteček a panda, který se dokonce slavnostně promítal na Hradě.

 V únoru 2021 na Facebooku vznikla stránka Kluk v Pekingu. Redaktor CRI Pepa se na ní snaží stylizovat do lifestylového vlogera a pravidelně publikuje videa o svých cestách po Číně. Ukazuje, jak se dělá tradiční čínský čaj. Natáčí památky a vypráví o jejich historii a seznamuje Čechy s technologickými úspěchy své země. 

Už teď si Pepa připravuje půdu pro pokrývání olympijských her v Pekingu, které čelí kvůli porušování lidských práv diplomatickému bojkotu od USA a dalších zemí. Zaznívají hlasy, že by se k němu mělo přidat i Česko. Mluvila o tom například europoslankyně za Piráty Markéta Gregorová. Žádné zásadní kroky v tomhle ohledu ale česká diplomacie zatím neudělala. 

Olympiáda je pro Peking a tamní režim důležitou událostí, kde mohou prezentovat vyspělost země a technologický pokrok, jehož Čína v poslední dekádě dosáhla.

Jak ukazuje pátrání amerických novinářů, Peking začal investovat miliony dolarů do západních influencerů, aby svátek sportu pokryli. 

Informace vyplývá z americkém registru pro společnosti hájící zájmy cizích států. Přes společnost Vippi Media se sídlem v New Jersey probíhá nábor influencerů. Většina příspěvků se má zaměřovat na život v Číně a na olympijské hry. Dvacet procent na spolupráci USA a Číny. Tohle je ale jen špička ledovce. Podle registru Čína od roku 2016 do podobných aktivit v USA investovala přes 170 milionů dolarů. Z toho 60 milionů připadá jen na rok 2020.


Odkaz na Tweet

Čína – podobně jako Rusko – udržuje tradiční média. Nejznámějšími zástupci jsou China Daily nebo televize CCTV. Influenceři se ale ukazují jako zajímavý způsob, jak se dostat za nižší částky k více lidem. „Kouzlem osobnosti“ navíc dodávají internetové celebrity informacím auru pravdivosti. A když přestane influencer fungovat, jednoduše se najme jiný.

Zatímco Chaina Daily a CCTV jsou ve světě poměrně dobře popsány jako propagandistické nástroje, internetové hvězdy jsou méně transparentní a velmi špatně lze u nich odlišit sponzorovaný obsah třeba jen od hloupého názoru postaveného na dezinformacích. Čína tím vlastně zneužívá svobodu slova na Západě, aby oslabovala demokratické režimy.

Tento mechanismus velmi dobře popsal The New York Times. Vysledoval YouTubery, kteří dostali pozvánku do Číny a totalitní velmoc jim hradila veškeré náklady. Peking tím získal líbivé a nekonfliktní reportáže z provincie Sin-ťiang, kde se nacházejí koncentrační tábory pro Ujgury. To není vše. YouTubeři začali ve videích šířit třeba i čínské spekulace, že USA zamořily svět koronavirem či že se kritikou provincie Sin-ťiang snaží srazit vzestup Číny. 

Totalitní asijská velmoc má také metody, jak influencery v jejich práci motivovat. Pokud se video propagandě hodí, začne ho sdílet síť ambasád po celém světě. Třeba ambasáda v Itálii má přes 180 tisíc sledujících. Tím influenceři získávají fanoušky, množství přehrání i větší příjmy za reklamu. Z analýzy The New York Times nicméně také vyplynulo, že podpory se jim dostává i od armády trollích účtů bez obsahu a jen s pár sledujícími.

Kuriózní byla i reakce Googlu, který vlastní portál YouTube, kde k těmto nekalostem docházelo. Účty nesmazal ani nijak neoznačil. Novinářům The New York Times slíbil, že tvůrcům připomene, aby se chovali transparentně, neboť to mají i v podmínkách. Americká technologická firma se sice snaží bojovat proti propagandě totalitních států označením, že se jedná o obsah pod kontrolou cizí velmoci, soukromé profily redaktorů propagandistických médií ale neoznačuje. V tomhle je Facebook důslednější.

Rozhovor s Pepou z Pekingu


Média na rozcestí – 2. díl


Blbej rok pro demokracii

V lednu 2013 čeští voliči zvolili Miloše Zemana prezidentem České republiky. V červnu miliardář Andrej Babiš (ANO) koupil vydavatelství Mafra (Lidové noviny, MF Dnes). V říjnu skončilo jeho hnutí ANO druhé v parlamentních volbách a z Babiše s obrovskou kumulací moci se stal místopředseda vlády. Od té doby žila Česká republika ve velké politické krizi a bojovala o podobu své demokracie i o prozápadní směřování.

Vítězstvím koalic v parlamentních volbách nad Babišem nyní nejspíše dojde k drobnému zklidnění. Babiš zamířil do opozice a se svým bezprecedentním střetem zájmů už nebude rozhodovat o rozpočtu země. Jeho moc nejspíše zeslábne, ačkoli stále vlastní mediální dům Mafra. Zasáhnout ještě může do prezidentských voleb. Jeho kandidatura ale není jistá, a i kdyby vyhrál, v prezidentské pozici nebude v parlamentní demokracii koncentrovat takovou moc jako premiér. Navíc nebude v nejbližších letech schopný ovládnout ani Senát, který je baštou demokratických stran.

Zeman má zase kvůli svému zdravotnímu stavu stále méně sil hrát své mocenské hry a posouvat zemi k poloprezidentskému systému. Než se nadějeme, tato postava nadobro zmizí z veřejného prostoru. 

Rok 2013 by se dal přirovnat k začátku úleku, který do demokraticky smýšlející společnosti a médií napumpoval adrenalin z hmatatelného ohrožení a vybičoval je k odporu. Žili jsme v neustálé politické krizi, která je v některých ohledech velmi blízko tomu, co zažili a v nějaké podobě ještě zažívají v USA s exprezidentem Donaldem Trumpem. 

Nyní adrenalin vyprchává. Doping založený na Babišovi a Zemanovi pro tuzemská média nebude už tak účinný. Premiér Petr Fiala (ODS) deklaroval návrat politické kultury. Pokud by k tomu skutečně došlo, je to i deklarování nudnějších zpráv o politice bez dennodenních dramat.

V USA, kde je Trump stále všudypřítomnou postavou i jakožto exprezident, probíhají debaty, jak se média za jeho vlády změnila a zda se vydala správnou cestou. Některé z těchto otázek budou trápit v budoucnu i české novináře. Pojďme se podívat na výzvy, které obor po Zemanovi a po upozadění Babiše čeká. Americká zkušenost náš může inspirovat.

Média fungovala roky na steroidech

Zní to cynicky, ale krize je pro média i obrovská ekonomická příležitost. Když Donald Trump zahájil kandidaturu na prezidenta USA, šéf televizní stanice CBS Les Moonves prohlásil: „Možná to není dobré pro Ameriku, ale je to zatraceně dobré pro CBS.“ 

Nastal zvláštní stav. Mocní muži jako Trump, Zeman i Babiš na novináře aktivně útočí. Uráží je. Šikanují je. Kdyby mohli, rádi by médiím přistřihli křídla a měli nad nimi kontrolu. Výsledkem jejich snahy je ale i bezprecedentní růst předplatného a sledovanosti. 


Podcast Mimo agendu 0: Média na rozcestí 


Je to tu. Nultý díl podcastu Mimo agendu, ve kterém se vrátím k textu Média na rozcestí - 1. část. 

Budu rád za jakoukoliv zpětnou vazbu i rady, jak zážitek z podcastu vylepšit. Jsem píšící novinář a práci se zvukem se teprve učím. Můžete také pokládat otázky do příštího dílu na platformě Discord či e-mailem j.zelenka@protonmail.com.

Anotace: Novinařina bohužel nemá ani přes svůj neoddiskutovatelný vliv na demokracii garantováno přežití. Bude muset hledat nové cesty, jak oslovovat publikum a ekonomicky se stabilizovat. Svátky jsem strávil čtením důležitých predikcí pro obor pro nadcházející roky a zkusil se nad nimi zamyslet skrze svou více než desetiletou osobní zkušenost z redakcí.



Média na rozcestí - 1. část


Úvod

Vážení předplatitelé, jdeme na to! Začínám svůj roční sabatikl a cestu novináře na volné noze. V první řadě bych Vám chtěl poděkovat za obrovskou podporu. Tento text se skrze e-mail dostane k několika desítkám prvních předplatitelů. O takovém množství podporovatelů jsem na začátku svého experimentu ani nesnil. Pokusím se Vás nezklamat a vytvořit z projektu Mimo agendu místo, kam se budete rádi a pravidelně vracet.

První téma jsem nazval Média na rozcestí, neboť celý můj obor je pod obrovským tlakem rychle se měnícího světa. Pandemie stejně jako u jiných odvětví tento proces urychlila. Technologie a změny na trhu dokážou diktovat nová pravidla hry ve veřejném prostoru. Stejně tak se mění i nároky čtenářů na obsah. Novinařina bohužel nemá ani přes svůj neoddiskutovatelný vliv na demokracii garantováno přežití. Bude muset hledat nové cesty, jak oslovovat publikum a ekonomicky se stabilizovat.

Svátky jsem strávil čtením důležitých predikcí pro obor pro nadcházející roky a zkusil se nad nimi zamyslet skrze svou více než desetiletou osobní zkušenost z redakcí. Myšlenek a námětů se nakonec nakupilo tolik, že jsem se rozhodl o tématu zpracovat více textů. Doufám, že Vás příspěvky zaujmou a v rámci komunity na Discordu o nich budeme následující týdny debatovat.

I.      Zaseknutá novinařina

Když média přešlapují na místě, umírají. Svět kolem nich totiž nezastavil, aby na ně počkal. Běží dál a zrychluje.

Rasmus Kleis Nielsen (ředitel Reuters Institute for the Study of Journalism) před Vánoci zveřejnil komentář, v němž vyjmenovat několik čísel, která v konečném srovnání vyzněla pro celou novinařinu brutálně.

Podle výzkumu OECD činí investice do výzkumu a vývoje ve vydavatelstvích 0,57 % hrubé přidané hodnoty. Ve vysílání (TV, rádia) 0,32 %.

Dvakrát více podle Nielsena investuje do výzkumu a vývoje nábytkářský průmysl (1,17 %). Třikrát víc textilní (1,73 %). Průměrný podíl těchto investic se ve všech odvětvích odhaduje na 5 %.


Poznámka: Lidovci kaprem vyvolávají nepřítele ze Západu

Zahraniční kapitál nám bere tradičního kapra na stědrovečerní večeři. Přesně tak vyznívají výroky vysoce postavených lidovců, kteří na sociální síti Twitter bojují proti vánoční kampani Komerční banky. V ní knižní influencerka Lucie Zelinková radí, že odpuštěním si kapra u slavnostní tabule přispějete k nižší uhlíkové stopě a pomůžete planetě.


Proč opouštím redakce?

I. Odchod

Těch více než deset let v redakcích bylo nádherných. Pracoval jsem s těmi nejlepšími novináři a novinářkami v Česku, kteří pro mě byli velkou inspirací a hodně jsem se od nich naučil. Mám za sebou řadu kauz, pár cen a v Deníku N jsem měl obrovský prostor věnovat článku i týdny času. Tak proč odcházím?